DROPLER WAND

OSTROV. Srpen 2010

krátké povídání o víkendovém lezení


V příloze posílám pár fotek z minulého víkendu, kde jsme s Karlem Bělinou a Tondou Voďasem zase "řádili" v Ostrově a krátké povídání k nim:
Počátkem letošního roku, jsme se dozvěděli zprávu, že umřel Fridrich Dropler, který měl chalupu v Ostrově. Když jsme sbíhali od Císaře přímo lesem dolů,
často jsme dobrzdili až u něj na zahradě, kde nás nikdy neopomněl pohostit něčím ostřejším. Pamatuji se, jak jsme se mlátili smích, při jeho konverzaci
s Karlem v němčině. Kdo to někdy zažil, dá mi za pravdu. Za geniální považuji jeho poznámku, když mi řekl: " Ja Tomas jsem se cesky ještě poradne nenaucila
a nemecky jsem uz zapomel."
Karel chtěl svým osobitým způsobem vzpomenout na svého kamaráda a tak bloudil a hledal skálu vhodnou k prvovýstupu na jeho památku. Tedy já si spíš myslím,
že šel na jisto a nakonec našel nádherný masív, který pojmenoval DROPLER WAND. Strávil tam spoustu času čistěním skály, instalací dobíráku ,slanění, stojánku na knížku, atd.
Předminulý deštivý víkend jsem mu pomáhal a doma pak pral ve vaně i karabiny a ze sebe drhl bláto rejžákem. Přípravy se ale vyplatily a tuto slunnou neděli jsme jeli sklízet.
Vznikli dvě krásné cesty po hranách, pravá za V a levá za VII. Doporučit pak mohu i cestu středem za VIIb, kde si užijete krásný zdvih do převísku za dvouprsté hodiny.
Pak mě Karel pustil dopředu v jižní stěně Droplerwandu. Kousavou spárou jsem se škrábal asi 10 metrů pod převis (kruh).
Pohled do stěny nade mnou mě pak dost odpuzoval, ale Karel tvrdil, že to půjde a taky šlo. Chtělo to jen trošku odvahy a posouvat se ze "šuplíků" do "šuplíků"
dál a dál a provazovat tenké hodiny. Strach je hrozná věc, provázal jsem snad všechny. Podle starého pravidla čím víš, tím líp, jsou na konci stěny hodiny tutové,
které člověka uklidní a nasadí mu úsměv, při dolezu na vrchol. Cesta nese název "Co jsme, si to jsme si", je za VIIb a co mohu jiného, než ji doporučit k opakování.
Při pikniku pod skalami jsem si pak všimnul krásné hrany, která je dole přerušena snad třímetrovým střechovitým převisem.
Když jsme si to šli pak prohlédnout, zjistili jsme, že jde v podstatě o samostatnou věžičku, která má z náhoří cca 5 metrů. Zdolali jsme ji dvojkovým komínem
a pak už se pustili do hrany. Cesta vede zářezem do úrovně převisu, odtud traverz po hraně převisu na hranu (kruh) a hranou přes hodiny na vrchol.
Krásná pětka s názvem "Střešní okno" tak vede na věžičku, kterou jsme pojmenovali "Vykousnutá".
Až Karel vše zaměří, zakreslí a popíše přepošlu podrobné informace o cestách. Zatím pokud chcete, hledejte, hledejte, hledejte ...
jen prozradím, že z Droplerwandu je vidět na kousek stojící Káču.


Tomáš
PS: Kromě cest tam Karel vysbíral i všechny hřiby..
 

Vlček