FOTŘI NA ÚTĚKU

DOLOMITY


Zdar fotři a šemyku, Jelikož se s některými z vás zas půl roku neuvidím, protže moje účast na schůzích je mizerná až prachbídná tak poreferuji emailem. Odpočinul jsem si od dětí, od práce a mám dnes sdílnou náladu. Záměrně jsem vybral jen úzkou skupinku (čendu jsem tam preventivně zařadil taky), ostatní makačenka to asi zajímat nebude akorát by si z nás dělali prdel.
Byla to dovča jak ma bejt. Pěkně jsme si to s Johnym užili, sluničko, italky (mně se o nich zdálo každou noc, u lága jsme jedný málem vykoukali kozy, kurva ale skutek utek) pizza, piccolo, vínáky a došlo i na lezení. Jak už jste asi pochopili protáhli jsme nás vejlet do Wettersteinu rovnou na Gardu jako vždycky když je hnusně. Ani ted místní klima nezklamalo a samozřejmně že jsme nevynechali náš starej dobrej smeťák se štírama. Dokonce jsme letos měli i tu snahu bydlet v kempu, ale nejdřív bylo obsazeno a pak na nás vypálili 25 éček a tak sme si nabrali vodu a řekli si že ty prachy radši prochlastáme a prožereme a tak se taky stalo. Hned po příjezdu v půl noci jsme do sebe narvali zmrzlinu jak hovado a picu jak kolo. Letos to sice bylo na smeťáku bez štírů, zato tam Johnymu pokousal nějak místní hmizí vlkodlak pazoury tak krásně, že to vypadalo jako když má lepru až jsem se k němu radši vůbec nehlásil.
Jeli jsme na dlouhý routy do hor což se nám teda zprvu nedařilo, ale i v Arcu se dají najít takový cesty, že by se z toho jeden vosypal nebo mu prasknul čůrák (u džonyho resp. u mně doslovně). Hned první noc se mi zdálo o dvou italkách, džonymu si zase před jeho zraky nějaká zachovalá mamina umyla v řece frndu takže jsme si celý rozvášněný alespoň vylezli cestu Helena. Podle nákresu to vypadalo, že budeme místo lezeček potřebovat mačetu a křovinořez, ale superlativy v průvodci nás přesvědčili. Nastěhovali jsme se tam záměrně v pravé poledne, at si ty bílý ksichty trochu vopálíme. Roští a velký ještě nevojetý chyty nás zachránili před tím abysme neztekli zpátky do udolí. Cesta pro fotry co celej rok prd dělaj jako dělaná, bellisimo. Fotak se rozbil takže multimediální produkce není z naší dílny.
Helena -http://www.arrampicata-arco.com/via-helena.html a že se tam i lezlo (nějakejakej vocas si to natočil) http://www.youtube.com/watch?v=tfTm_0IFmi0 . Asi nám zbylo spousta energie a tak jsme se rozhodli brodit řeku ve který si džony vykoupal laso a sedák a já zase boty, ale bylo to krásný osvěžení. A protože jsme měli žízeň a moc se nám to líbilo tak jsem se na smeťáku pěkně vožrali. V alkoholovém oparu a se zalátovaným sebevědomím z nejlehčího bigvólu u arka jsme upekli plán, že vylezeme další (již o něco těžší a delší) routu se sexy názvem Essusiai neboli Vošukej.
Essusiai (Vošukej) - to sme trochu přepřáhli nápřah až jsme si museli dát 2 dni resťak http://www.sassbaloss.com/pagine/uscite/anglone5/anglone5.htm . Cesta začala hned poněkud zhusta a čím výš tím hustějc až se nám z toho zkurveně pracky votvírali a vzdávali boj s gravitací. Naštěstí tam bylo spousta traverzů a převisů, kvůli kterejm nešlo zdrhnout a tak jsme to pěkně dojebaný dolezli. Sestup stál taky za to, ačkli stálo v průvodci černé na bílem kudy dolů tak jsem navrhnul, že pujdeme opačněým směrem a měli jsme co jsme chtěli. Delší ale zato voto horší cestu. Prsty dojebaný z lezeček jsme ještě víc dokurvili krásnou podvečerní mnohakilometrovou procházkou buší po vršcích útesů. Obzvláště Johnymu se to moc líbilo. Tento večer jsme se vožrat nestihli. Stěží sme vychlemtali jednu láhev a padli. Restak u lága byl slastný. Ráno kafe, koupačka, hlavně ale koukačka, kozy mečeli až nám klacky hučeli. Já jsem z toho všeho tak zdebilněl, že jsem se zaregistroval do místní knihovny abych se mohl jít podívat na předpověd počasí.
Počasí vypadalo slibně a tak s oteklými hnáty hurá do dolomit. Vyslechli jsme rad schemyků a veže Pala ve val di fassa byli naše. Našel jsem dvě routy, které bychom snad mohli udolat, jednu na Sass Maora a jednu na Madonu. Pohodli zvítezilo a tak sme šli bydlet na chalupu přímo pod věžěma. Naštěstí ten den bylo zataženo a nevideli jsem jako zkurvenou štreku musime ujít. Na chatě nást uvítala krásná příjemná cchatařka se dvěma dcerama, takže to začínalo velmi slibně. Bohužel na pokoji s námi nebyli dvě dcery, ale jak říkal Johny Hanz a Uli, dva plesnivý dědci z dojčlandu. Hned první večer jsme se nažrali tak česneku, že jsme vyštípali Hanze a Uliho a druhý den radsi znechucene odjeli. Na Sass Majjora jsme vybrali jihovýchodni kantu za 6- se zkurveným nástupem a jeste zkurveněnjším sestupem. Sass Maor - http://www.stadler-markus.de/files/alpinklettern/dolomitenrouten/pala_sass_maor_sokante.htm . Cesta to byla docela divná, dost nevyrovnaná, par tezkejch dýlek dole a nahoře a jinak chodak, ale bouřka, kroupy, kosa nostra a hledani trasy nahoru a dolu nám zajistili dostatečně silné zážitky. Já jsem toho měl nějak už docela plný zuby a tak jsem to chtěl po této cestě zabalit, ale v Johnym se probudila lezuchtivost a tak teda zustali s planem bleskove vypálit cestu Spigolo della Velo (neboli Schleier kante neboli závojovou hranu) na Madonu. Cima della Madona - http://www.sassbaloss.com/pagine/uscite/madonna/madonna.htm . Mělo to být za 5+ a z toho převážně délky za 4 tak jakýpak kurva vole sraní s takovouhle prcanicí. Chyba lávky. Nejdřív jsme netrefili klasiše variantu kominem a místo toho jsme si dali narovnání, které bylo velmi elegantní, ale na nás kurva nějak těžký, že doslo i na hákování. Hle tu nás začali bleskově dohánět dalsí lanová mužstva i ženstva, protže byl vole víkend nee a všude mraky gajdů co měli v merku právě tuhle cestu. Byli všichni nějak hrozně dobrý, vubec nejistili a rychlí jako blesky takže nás velmi rychle dohnali. To nás začalo pěkně srát, protže servítky si rozhodně nebrali. Do standu z jedný obhozený rakoviny do kterýho jsme si radsi nesedali se nastehovali dalsi 3 magori. Ze zacnou předbíhat bylo jasný, ale zpusob jakým to udelali mi vzal dušínovský iluze, že všichni horolezci jsou fajn kucí. První mně voroštoval normálně v kolmý dýlce, kde jsem byl v docela vzdušnýmu štandu z hodin. Byl to takovej oholenej Hitler, vidim jak se ke mně sápe, přelezl vedle Johnyho, kterýho jsem dobíral a tak na něj řvu jestli se neposral, že tohle není štand pro víc lidí, načež si cvaknul náš štand a pokračoval s jeho zkurveně dlouhym lanem dál výše. Byl to gájd. Na tohle slovo jsme začali být dost alergický. Jeho klioš byl docela moula, ten byl jeste pod náma, gájd nad náma, lana zamotaný, na přesdržku. No tak to byli první. Na dalším štandu nás dolezli talijáni, tahala to nějaká navoněná kóča co měla svaly jak my s džonym dohromady a jistila akorát štand a pak zase další štand, mezi to nic nedávala. Věděla že nesmí spadnout, protže by se napíchla na čůřáka některýho z nadrženejch chlapů co se drali za ní. No krásně se na nás smála. Za ní plápolali dva borci co si ani nebrali lezečky a lezli to v teniskách rychlostí metelesku blesku. Talijáni ale byli fajn a když nam ta kundička rekla že přijede v srpnu do Prahy tak jsme zaslintali, Johny jim dal po cigáru a pustili jsme je před nás. To byli druhý. Když odlezli tak jsem se zrovna chyslal se za ně pověsit. Byl tam ale takovej fígl, že jsme byli na věžičce a ke štandu si musel asi 3 metry slezt do komína, no tak jsme tam slezli, já to na sebe navěsil beru první chyty a najednou se nám nad hlavama mihne stín, zkurvenej našlapanej němec s ramenama jak Kurt Albert přeskočil z věžičky rovnou do stěny, na nás se zakřenil a pálil vzhůru. Takhle nás oblachnout píčus jeden. Tenhle byl třetí a nasral mě asi jestě víc než ten první. Byl to zřejmně opět gájd co za sebou vláčel moulu, kteréj se v tom houpal docela dlouho. No takže jsme prokosili asi tak 2 hodiny. Dobrá zpráva byla, že na nas začalo svítit sluničko, za náma už nikdo nebyl a zbytek cesty jsme si v klidu dolezli. Ve finále to byla asi nejhezčí cesta co jsme lezli. Číselně docela jednoduchá, ale exponovaná od začátku do konce, pořád se lezlo v krásnym chytovatym šutru, nikdy bych nevěril že mužeš lízt 4 a 5 ky v kolmym, že by se ti z toho svírala prdel. Akorat nam to místo 4 hodin trvalo 10, teda i se zkurvenym sestupem. Hlavně nikdy nelízt o víkendu nebo vás tam gajdi vošukaj.

No pak už se nic moc zajímavýho nedělo. Jak jste si asi všimli dneska jsem se v práci hodně nudil, když skládam takový slohovky :).
Čus Knecht