Wetterstain z Jura, teda léta.

z léta počátku 2010

Rackova literární vyhřezlotina



Špulídcerova cena mě motivovala!!! Musím vyhrát a zjistit co ta dcerka špulí. Fantasie pracuje a tak Vám předkládám tento text.

Vyrazili jsme z léta počátku. Skupina se rozhodla pro dobrodružství v HORÁCH. Nějak nám přišlo, že některý hory kolem jsou moc daleký a vysoký a tak padl tip na Wetterstain oblast u „Gármiše". Chata na pohádkové louce, odjištěné cesty, krátké nástupy. Odhodlání nám kalilo jen počasí a výstup k chatě, který se jevil dlouhým. Zase se bude dát na chatě kalit.
Představme se:
Čenda - asociální motorkář, kterému činila cesta společně autem jisté potíže. Lezecké motto „Napohodu!"
Jindra jr. (Gaston) -neustále hladový exmotorkář s exfrakturou nohy. Lezecké motto „To nemůžu ujít a bude málo jídla!"
Aramis - sportovně fyzicky zdatná osoba kterou občas potkáme. Lezecké motto „Tohle je moje první a poslední lezení letos!"
Martin -zarputilý až ambiciozní lezec neskutečně rychlý v nástupech. Lezecké motto „Tak co si dáme ještě?"


1 den.

Parkáč u můstků v „Gármiši", cesta soutěskou vzhůru v dešti snad 10km. Celou cestu pršelo , všude leželi mloci. V batohách šplouchali dvoulitrové bíry od Bráníků v plastu. Každý z členů skupiny si měl pro výstup připravit nějaké zajímavé vyprávění. První cenu získal příběh „proč mravenci vylezou na konec stébla trávy a tam se do ní zakousnou a čekají , až je sežere ovce". Vysvětlení je dost podobné tomu, proč lezci lezou na vrcholky kopců. Dost jsme zmokli. Cesta je fakt nekonečná, zvláště pak výšvih k chatě. Chata „Oberreintalhütte „je v pohodě, nedá se zarezervovat předem, spí se na palandách za 7 E když máš Alpenferain. Jinak se vaří ze svého, člověk to předá chataři a ten mu to za cca 3 E uvaří. My jsme vařili venku a nikomu to nevadilo. Zásadní je výběr ze dvou bírů jeden za 3E což v DE de každý si vede svůj lístek, na který si dělá čárky-samoobsluha.

2 den.

Počasí střídavé občas déšť předpověď špatnáa tak nejdeme lízt (což se ukázalo jako chyba a lízt se dalo, druhý den bylo ještě hůř). Kluci šli na procházku někam na chatu, co postavil nějakej císař pošuk (místní raritka) a vrátili se spokojení protože si tam dali oběd. Já strávil den v chatě léčením nateklé nohy a četl jsem, co se dalo. Pruda.

3 den.

Je hnusně prší strašně a dost fouká, jediné co nás potěší je přílet vrtulníku, který vykládá zásoby bírů na celou sezonu. Jsme v klidu!!!! Odpoledne kolem 14,30 se vyčasuje, teda je trochu líp a nám už hrabe. Vyhecujeme se do akce na Oberreintalturmu na Fahrradlkante. Lehká cesta za V- docela blízko od chaty zajištěno fix kroužky. Dobíháme pod nástup a přivalí se mrak, vyndáme lano a zahřmí, zandáme lano a začne superchcavec. Následuje rychlý ústup k chatě. Na chatě máme opět roupy a tak vyrážíme na sportovky, které jsou od chaty naproti přes údolí pod převisy. Lezeme vše, co jde tedy to co je kolem VI, tedy asi pět cest. Zásadním problémem oblasti je, nenašlapat si na lezečky ovčí hovno, protože pak to dost klouže. Trénink jsme zúročili druhý den.

4 den.

Tak dnes to padne, vyrážíme na Fahrradlkante cesta je mekou zdejších šprýmařů nástup je označen značkou pouze pro cyklisty a chodce a ve výrazném výšvihu umístili zdejší ftipálci ozajstný bicykl (nyní je již řádsky prorezlý). Aby šprýmů nebylo dost ještě nějaký borec položil na nástupovou plošinku 50x50 cm opravdu povedené lejno. Tím se nástup řádsky zkomplikoval, ale vše bylo překonáno díky včerejšímu tréninku stylem Braun point. „Díky Kurte"! Cesta je opravdu snadná jedno místo za V- je opravdu jen jeden. V 12,00 vrchol a pak rychlé slanění. Měli jsme vyhlídnutou ještě cestu „Kalte numer" ale spodek nástupu byl zateklej, tak jsme raději rozumní. Poflakujeme se po suti, a v chatě si dáváme „vajsik". Martin má stále nutkání někam lízt a tak vykomunikoval s chatařem, že naproti chatě je nová cesta tak 5 délek lezení, pěkně odjištěná. Černý Petr (Martin)padá na Čendu. Já jsem se vymluvil na nohu a Aramis dělal, že neslyší. Kluci vyrazili tak V 17,00 a v 19,00 byli zpět prý hezká lehčí cesta, spousta hrotů a tak.

5 den.

Dnes výzva! Jdeme do zdejší klasiky „Gelbe U na Unterer Berggeistturm" odjištěná často lezená cesta za VI. Cesta se nachází v markantní stěně naproti chatě a vede na takový předvrchol (bohu dík) protože jinak stěna působí dost impozantně. Němečtí šprýmaři umístili do jedné z klíčových ploten sedačku z tramvaje. Však trasu „Gelbe U" křižuje zdejší nejtěší cesta „U bahn" ta je za IX. My jsme se ale drželi žluté trasy a dále přikázání „Za jízdy se přidržujte madel" i tak to pro nás bylo lezení. Dolezli jsme, seběhli k chatě a ještě ten den provedli strašnej pochoďák k autu, pokuta za stěračem za parkování a rychle se někde najíst!

6 a 7. den.

Rozhodli jsme se navštívit oblasti Jury, kam s Magnuskem nebo Peklem určitě nepojedeme. Vyplatilo se a zjistili jsme že i v Juře najdeš místa, kde jsou cesty pro nevýkonnostní lezce. Trávili jsme zde dva dny, které zpestřila grilovačka karivurstů a koupačka v bagrsee.
Tak jak jsem článek četl, tak vidím, že nejsem zrovna spisovatel a na ostatní pisálky asi nemám. „Sbohem Špulídcere, snad někdy jindy".

Gaston Jr.



Pro vice fotek klikni na tuhle !