Apokalypsa na Východné Slavkovské kopě

…s dobrým koncem

V týdnu od 8. do 15. února 2003 vyrazily dva velké pražské kluby HK Vyšehrad a HO Humanita, jak jinak, než opět na stejnou chatu. Tentokrát na Zbojandu. V té době byl ve Vysokých Tatrách vyhlášen 4. stupeň lavinového nebezpečí. Hlavní náplň obou klubů byla zhruba stejná - výcvik nováčků v zimních podmínkách. V neděli bylo dopoledne ještě všelijak. Mlha se ale kolem jedenácté hodiny rozptýlila a udělal se krásný mrazivý den. Stěny po týdenním mizerném počasí hnusně zaplácané, sníh v dolině a ve žlabech taky nic moc. Přesto většina osazenstva chaty nadšeně vyrazila. Někdo hřebenem na Svišťák, na Strelecké věže, hřebenem na Východnou Slavkovskou vežu.

Vysoké Tatry 2003Jedna dvojka z HO Humanita ale vyrazila SZ stěnou cestou klasifikace II - III na Východnou Slavkovskou kopu (pro ty, co znají terén okolo Zbojandy - je to ta stěna naproti záchodům). Zkušený borec (prý byl z klubu nejvýše!) a mladá dívka, poprvé v zimě v Tatrách.
První délku tato dvojice lezla asi 3 hodiny. V dopolední mlze netrefili cestu, nějak se práskli, no však to znáte. V 15.30 už byla většina lidí zpátky na chatě a dvojku poněkud s údivem sledovala. Měla ulezeno asi 3 délky, nad sebou ještě spoustu lezení a pořád lezli vzhůru.
Pak se ale ozvalo ze stěny volání o pomoc. Prvolezec spadnul a vážně si poranil hlavu. Téměř za tmy a do opět horšícího se počasí vyrazilo záchranné družstvo tvořené převážně rakváči z oddílu HK Vyšehrad vedené jeho šerifem (věkový průměr cca 55 let). Asi po dvou hodinách se k nim dostali, a kolem osmé hodiny už všichni byli na chatě.
Perfektní práce.
Děvče prochladlé (bylo asi -20 °C), ale prvolezec řádně zdevastovaný. Díra do lebky jako hrom (zcela zdemolovaná helma Salewa Kappi mu zachránila život, rána byla v obličejové části a na čele). Dorazila Horská služba, chlapce ošetřila, transportovala do popradské nemocnice, kde ho celou noc operovali, ráno převezli vrtulníkem do Košic a posléze do Prahy na neurochirurgii na Homolku. Přežil a snad bude v pořádku.
Zaplať pánbůh.
Až sem by to byla věc, která se bohužel občas stává. Před časem jsem se na Lezci poněkud nešťastně zapojil do diskuse na téma: „horolezectví je holt nebezpečný sport a nic moc s tím nenaděláme“. Jako naprostou samozřejmost, kterou jsem ale nezdůraznil, jsem předpokládal přiměřenou míru opatrnosti a zejména zodpovědnosti k sobě a spolulezcům a ve zvýšené míře k lidem, kteří v horách začínají. Nevím do jaké míry provedl Humanita rozbor celého karambolu, snad ano. Ale je tu pár pořádných otazníků. Přestože mezi účastníky Humanita byla několik zkušených lezců, instruktorů, včetně KT, kterého všichni čtenáři horolezeckých serverů dobře znají, došlo v činnosti této dvojky k několika hrubým chybám:
Lezecké družstvo bylo naprosto nedostatečně vybaveno. Neměli žďárák! Neměli ani jednu baterku! Neměli lékárničku! Neměli píšťalku. Postupovali vzhůru i v době, kdy už dávno měli slaňovat. Neměli telefon (ale signál tam stejně nebyl). Druholezkyně ale dokázala dokonale ječet o pomoc, tím to poněkud nahradila. Měla ale silně nevyhovující boty - lehké trekovky nahoře s textilem. Zato měli oba na cestu II - III spoustu frendů, vklíněnců a expresek a dalších udělátek. Netrefili nástup a přestože se dívka chtěla vrátit, postupovali ještě chvíli před setměním stále vzhůru. Ale evidentně do pasti. Na hřeben se stejně nemohli včas dostat, nemohli tušit, co je čeká na sestupu Vareškovou dolinkou (byl vyhlášený 4. stupeň a minus 20 °C) a neměli baterky! Tohle by se opravdu v horách předvádět nemělo.
Měli kliku, že byla po ruce parta, která je rychle a s přehledem dostala dolů. Těžko říci, jestli by oba, na pokraji šoku, mrazivou noc přežili.
No a od té doby vše probíhalo super. Lavinový stupeň klesl za dva dny na dvojku!
Celý týden slunce a mráz. Zbojanda, Záhor a jeho personál jsou úplně super. Jídlo na jedničku. Točený Staropramen. Krásný, mladý holky! Prostě paráda. Až na jedny mírně „znečištěné“ lyže a dvě košťata na zápraží se už nic špatného nepřihodilo.
Takže, ještě jednou díky Pánubohu a Igorovi.

© Petr Schnabl, 16.02.2003 22:01:53

Jak jsem to viděl

Po dlouhých rozhovorech a návštěvě nemocnice na Homolce dodávám pár detailů. Zraněný je Vlasta Daněk (dříve HO Chotěboř), spolulezkyně byla vyškolená v celoročním kursu, dva roky aktivní členkou oddílu, poprvé v Tatrách.
Za co mohl Vlasta: nevzali si s sebou Žďáráky a čelovky, neměl prsák.
O čem lze diskutovat: za každou cenu chtěl dolézt na Vareškův hřeben, protože se mu tam zdál bezpečnější návrat. Co byla náhoda: v lehkém terénu vzal za půlmetrový lokr, při pádu ho stačil odhodit a pak se jen odevzdal osudu.
Co následovalo: kotrmelce a patnáctimetrový pád do štandu. Desetiminutové bezvědomí. Potom se vzchopil a nějak se doplazil zpět ke štandu. Tam ho spolulezkyně provizorně ošetřila a řvala o pomoc. Nikdo ji hodinu neslyšel, protože všichni byli v chatě nebo na túře. Poté se zorganizovala vyšehradsko-humanitní záchranná výprava v čele s Igorem Novákem. Naštěstí šlo natraverzovat k Vlastovi ze žlabu vlevo od Slavkovské galerie. Jednu délku ho spustili po skále, dvě délky s ním slaňoval zachránce prudkým sněhem, zbytek ho dva táhli v podpaží do chaty. Tam se o něj postarala oddílová zdravotnice a následně si ho odvezla horská služba.

Zranění: rozdrcená lebka a jedno polámané zápěstí. Jinak zaplaťpámbů nic.

Slečna není ani ve velkém šoku, Vlasta neomrzl. „Tělo se stáhlo do sebe,“ komentoval včera Vlasta, jak svůj stav viděl a cítil. „Celou dobu jsem stál čelem ke skále, chtěl jsem se podívat do údolí, hlava chtěla, ale tělo odmítalo.“
Jak šel čas (odhad):
12:00 nástup do stěny? (odhad viz výše)
V 15:30 už byla většina lidí zpátky na chatě a dvojku poněkud s údivem sledovala. Měla ulezeno asi 3 délky, nad sebou ještě spoustu lezení a pořád lezli vzhůru (viz výše)

16 hod - pád, volání o pomoc (slyšel jsem je z vedlejšího hřebene, ale pokládal jsem to za komunikaci mezi lezci)
17 hod - osazenstvo chaty rozpoznává volání o pomoc a osm horolezců se vydává zachraňovat, horská služba slibuje vrtulník, ale pro zhoršení počasí neletí
18:30 hod - Igor Novák a Pavel Jaroš nacházejí dvojici a začínají ji spouštět
19 hod - Pavel Jaroš a Kuba Turek táhnou Vlastu dolů sněhem, ostatní balí materiál
20 hod - Vlasta se dostává do rukou zdravotnice Zuzky Dvořákové a třech jejích pomahačů, zjišťují ránu na hlavě, zastavují krvácení a udržují ho při vědomí
21:30 hod - přibíhají první chrti z horské služby, konzultují zranění s lékařem a dělají první pomoc
22:30 hod - Vlasta dostává povzbuzující a poté utišující prostředky, horská ho váže na saně a jede s ním dolů

Někde na hranici lesa se setkávají s druhou skupinou, doktorem a transport pokračuje na traumatologii v Popradě. Tam se obávají o mozek a Vlasta letí vrtulníkem do Košic na tomograf. Tam jsou první operace.
„Kostičky jsme vám v lebce skládali jako lego,“ řekl Vlastovi tamní doktor. „Nějaké jsme dokonce i vyhodili.“
Poté převoz sanitkou do Prahy na Homolku, další operace, kapačka, antibiotika, vyšetření oka... A snad to bude bez větších následků.

© Kuba Turek,17.02.2003 09:25:19

(Převzato a upraveno z www.lezec.cz)


NahoruNa začátek stránky Počet přístupů na tuto stránku: 754
(od 1. listopadu 2001)
Zpět na úvodní stránkuzpet