Zůstali v horách

Adam „Ajdam” Buble

(1975 - 2002)

Zpráva o průběhu výstupu

Tato zpráva popisuje události tak, jak proběhly:
Tříčlenná výprava na Grossglockner, jejímž cílem byla severní stěna - Welzenbachova cesta a Pallaviciniho žlab - vyrazila 16. prosince 2002 z parkoviště nad Heiligenblutem asi v 10 hodin. Členové byli Adam Buble (27), Miroslav Turek (22) a Jiří Vonka (25). Adam a já jsem již loni v lednu vylezli Pallaviciniho žlab, takže terén a cestu k bivaku jsme dobře znali. Těsně před odchodem nás upozornili dva policisté na nebezpečí lavin. Celkovou situaci jsme ale již týden sledovali a znali z předpovědí - lavinové nebezpečí II. stupně, týden před tím nesněžilo. Předpověď na další dny byla zataženo, možnost sněžení. Po zvážení všech dostupných informací jsme se rozhodli pro uskutečnění našeho plánu.
Ve 14 hod jsme dosáhli asi poloviny plánované cesty, Franz-Josef Hütte. Znovu jsme posoudili aktuální situaci a rozhodli se pokračovat až do bivaku. Za celou dobu v okolí nespadla ani jedna lavina, bylo asi 20 cm čerstvého prachového sněhu a bylo jasno.
V 21 hodin jsme se nacházeli asi 20 metrů od cíle naší cesty, bivakovací chaty. První šel Adam, hned za ním já a asi 30 metrů za námi Mirek. V ten moment se s námi uvolnila lavina na svahu pod bivakem. Já a pravděpodobně i Adam jsme byli lavinou strženi o 300 metrů níže, přes 50 metrový ledový zlom, kde se lavina na volnějším svahu zastavila. Mirka zachytil jen okraj laviny a zůstal nad zlomovou hranou. Tím se ocitl asi 100 metrů nade mnou a v noci ke mně nemohl sestoupit. Jakmile jsem nabyl plného vědomí, zjistil jsem, že ležím pod zlomem na povrchu laviny. Byl jsem značně pohmožděn a v šoku. Chyběla mi čelovka a část výstroje. Zavolal jsem mobilním telefonem záchrannou službu. Adam neodpovídal na volání a nenalezl jsem ho ani ve svém okolí. Mirek také volal záchrannou službu a prošel celou horní trasu laviny. Ale Adama neobjevil. Ráno ke mně sestoupil a poté nás našli záchranáři. Pomohli nám sestoupit na ledovec, odkud nás transportoval vrtulník do Heiligenblutu. Odpoledne vyrazila skupina záchranářů se třemi psy pátrat po Adamovi, avšak bezúspěšně. Poté byla pátrací akce kvůli nepříznivému počasí přerušena.

Jiří Vonka

Horolezecký klub Vyšehrad a účastníci žádají média o vyšší ohleduplnost k rodině, účastníkům, přátelům a celé horolezecké komunitě. Zejména žádají, aby nebyli dále kontaktováni za účelem další zbytečné dramatizace události a jejího zkreslování.

Igor Novák, předseda HK Vyšehrad

© Großglockner on-line
(With kindness and permission of Permedia, Austria)

Rakouské Alpy vydaly tělo mrtvého horolezce

VĺDEŇ (ČTK 7:44 28. července 2003) - Ledovec na nejvyšší rakouské hoře Großglockner vydal tělo horolezce z Prahy, kterého zde loni v prosinci spolu s dvěma kamarády zasypala lavina. Zatímco dva horolezce se podařilo zachránit, třetího se záchranářům i kvůli nepříznivému počasí nepodařilo najít. Člen záchranné služby z Heiligenblutu, který dalekohledem pravidelně pozoroval severní srázy Großglockneru, spatřil v terénu roztroušené zbytky výstroje:
„Velká vedra v uplynulých dnech způsobila roztání sněhu. Proto se nám ho podařilo objevit dalekohledem,“ řekl Franz Dullnig, který se podílel na vyprošťovací akci.
Za pomoci vrtulníku se poté podařilo vyprostit tělo mrtvého, informovala rakouská média.


Miloslav „Dědek” Vojtěch

(1943 - 1998)

se poprvé do Vysokých Tater dostal v osmi letech a hory mu hned na poprvé učarovaly. Později tam začal jezdit pravidelně a k horským túrám se přidalo skutečné horolezectví. „Dědek”, jak byl svými horolezeckými přáteli nazýván, se časem vydal do Fanských hor a po otevření hranic začal jezdit do Alp a do Kaiseru.
Udělal několik prvovýstupů, spíše lokálního významu, ale hodně svého času a úsilí věnoval začínajícím lezcům, které dokázal naučit nejen technice, ale i vztahu k lidem a k přírodě. Navíc rád a dobře fotil a fotoaparát se stal jeho neodmyslitelným společníkem na všech cestách. Patřil mezi přemýšlivé a pečlivé typy a na jeho krásných, převážně černobílých fotografiích, to bylo znát.
Měl spoustu koníčků a zájmů, o které se dokázal podělit se svou rodinou. Rád ji bral sebou na lezení a nebo, když se náhodou nejelo lézt, alespoň na turistické výlety. Nejčastěji do svých oblíbených Brd a v létě pochopitelně do Vysokých Tater. Tam se, tentokrát na Brnčálu, se svým horolezeckým klubem vypravil i letos v zimě.
Bohužel, tento zájezd se stal pro Dědka zájezdem posledním. Vysoké Tatry, hory, které měl tak rád a které mu tolik daly, se staly jeho osudem.


NahoruNa začátek stránky Počet přístupů na tuto stránku: 2935
(od 1. listopadu 2001)
Zpět na úvodní stránkuZpet