Kavkaz 2002

Je spousta důvodů, proč nejezdit na Kavkaz. Předně je to daleko. Letadlem draho, vlakem dlouho. Pak je to také v Rusku. To znamená víza, dementní polucajty a rozličné absurdní obstrukce. Navíc se proslýchá, že veškeré skalní úseky v tamních kopcích jsou rozbité, nepěkné, nepevné a netěsné. Když si k tomu připočtete ještě záplavy pod horami a neobvyklé množství sněhu na nich, zjistíte, že byste museli být padlí na hlavu, abyste tam jezdili. Proto jsme tam jeli za vás, abychom vás přesvědčili, že jsou to všechno kecy. Teda až na tu nekonečnou cestu vlakem, víza, dementní polucajty, absurdní obstrukce, lámavou skálu, povodně a hromady sněhu…

Pět lidí je na takovou cestu ideální počet. Zatímco totiž dva hrají šachy, můžou zbylí tři hrát mariáš. V tomto směru naše družstvo nemělo nejmenších slabin:

Jednotlivé kapitolky:

a fotky:

Pro ty, kdo jsou líní celé to číst:
Ulluauzbaši (4679 m),  jižní hřeben (3A) - Špicál, Magnusek, Ajdam, Knecht
Džangitau (5051 m), SV hřeben (4B) - všichni
Dychtau (5198 m), pravý jižní pilíř (5A) - Magnusek, Knecht, Špicál
Elbrus (5642 m), normálka (pochod) - všichni

Pro ty, kdo si to přečetli a nevěří: - půjčte si od Špicála jeho milý (resp. nás všech milý) deníček:-)

© Martin Magnusek Klonfar, 2002



NahoruNa začátek stránky Počet přístupů na tuto stránku: 578
(od 1. října 2002)
Zpět na úvodní stránkuzpet