Kavkaz 2002

Dychtau

Po dni odpočinku přišlo na řadu Dychtau. My se Špicálem a Knechtem míříme na pravý pilíř, Ajdam s Juzkem na levý. Horský služebník nás ponoukal ke dvěma bivakům, což se nám moc nejevilo, raději jsme ve snaze jeden si ušetřit vstali už o půlnoci. Pod stěnu to přeci jen kus je, a do míst, kde začíná pilíř, ještě dál. Vyšlo nám to akorát, za svítání jsme se rozloučili svhošima a traverzovali dál až pod pravý pilíř.
Netušíce jak bude vypadat 5A, táhli jsme zas to samé jako na Džangitau. Tady už to konečně doopravdy sólo nejde, lezení je vyloženě dobré, skála vcelku pevná, sem tam kus ledu, taková idylka.
Až na Špicálovu nevypočitatelnou sračku a zákeřnou klendru, která nás během prvních délek drtila, zatímco kluci na levém pilíři se provokativně slunili. Zanedlouho jsme se provokativně slunili i my, jediným problémem tak zůstala Špicálova sračka. Teda jen do doby, než přišla bouřka. Ovšem bouřky, jak známo, přicházejí a odcházejí, zatímco Špicálova sračka zůstává. Spolu s ní jsme v podvečer dorazili na jakousi velmi nakloněnou rampu pod vrškem, po které se dá s vynaložením nemalého úsilí dostat do sedla mezi oběma vrcholy, kde je místo na bivak.
Napřed jsme ještě dolezli na vlastní vršek, podívali se, jak se blíží další bouřka, a slanili zpátky. To už jsme toho měli tak akorát dost. Poté, co jsme se doplazili do sedla, jsme toho měli ještě o něco víc. Kluci nikde - později se ukázalo, že rozšířili svoji sbírku pytlů o jeden výstavní kousek. Nás ovšem v tu chvíli ze všech pytlů zajímaly jen ty naše spací.

Plán na ráno jsme měli krásný - vstaneme až nás rozehřeje sluníčko a seběhneme jižním kuloárem. Ruský Zákopčaník byl ale jiného názoru a objednal na ráno fujavici, čímž zhatil první polovinu našeho plánu. Druhá polovina se zhatila sama, jižním kuloárem se sbíhat opravdu nedá, místy je to slézání čelem ke zdi po předních hrotech. Nakonec ještě pár slanění a jsme pod stěnou, což se projevuje zejména tím, že už nesněží, ale prší. Pršelo i v Rakouském bivaku, druhý den také. Zpátky do tábora Bezingi jsme tedy prchali v dešti. Nebyl žádný důvod, proč by dole nemělo pršet, dokonce ani další den se žádný nenašel. Čtvrtý den se najednou vyčasilo, ale to už valná většina rozhodla - jedeme na Elbrus.

© Martin Magnusek Klonfar, 2002

(pokračování)


NahoruNa začátek stránky Počet přístupů na tuto stránku: 301
(od 1. října 2002)
Zpět na úvodní stránkuzpet