Klubový život

Krátké informace aneb kde všude jsme byli v poslední době a co se událo

Starší události:

Jindrovy zážitky z Dolomit

Ahoj Vyšehraďáci,
tak píšu na naše stránky něco o našem prázdninovém výletě do Itálie. Z Prahy vyrazili tři skupiny, tedy tři auta, do kterých se namačkalo dohromady 15 člověků, jedno kolo a jeden surf. Nedivte se, jedno z aut byl mikrobus. Skupiny vyrazili v různé časy a dny. Takže, když jsme se sešli u jezera Lago di Garda měla skupina č. 1 Čenda, Aramis, Kaděra, Maděra za sebou již několik zdařilých výstupů v oblasti Tre Cime di Lavaredo. Za zmínku například stojí Žlutá hrana na Grande.
Po noční jízdě jsme provozovali legrační lezení na plotnách u vody a u tunelů na levé straně jezera společně s pokusem o surfing a koupáním. Za tu chvíli jsme přišli o jednu peněženku, cca 50 německých marek a jedny sluneční brýle. Druhý den byla naplánovaná oblast Marciaga u městečka Garda. Oblast je to super, zejména pro ty, kdo nelezou nic těžšího než 6c, protože je tam fůra lehkých cest. Výborná je obzvlášť jedna, ve které hnízdí sršni. Název si nepamatuji, ale jistě ji poznáte. V této oblasti si nevýkonnostní lezec docela dobře zaleze. Sportovní den pokračoval fotbálkem, ve kterém Slavia Praha porazila na hlavu Baník Ostrava vedený tvrdým útočníkem Kaděrou.
Mezi další akce, které jsme v okolí jezera podnikly patří:

Výkonnost celé skupiny se pohybovala max. 6b+. Následovalo opětné přesunutí do oblasti Tre Cime. Kde se ostříleným borcům moc nedařilo. Maděra dost prudil, že chce domů (nechápu proč).
Za zmínku stojí dva výstupy na Cima „Piccolissima“, klasická Preussova spára: je to prima lezení, zajímavé na tom je, že jsem to lezl s mlaďochem Ondrou Holým (14 let), byla to jeho první cesta v horách a byl pohodovým parťákem. Nastupovali jsme cca 8:30 a ve 14:30 jsme s hodinovým odpočinkem a jedenkrát seklým lanem při slanění byli dole. Na vrcholu jsou skvělé kavky (jestli ty ptáky poznávám dobře) a zobou tatranky z ruky. Přilétají neomylně na zašustění igelitu.
Další výstup je zajímavý opět tím, že jsme ho zdolali s mlaďochy. Aramis + Arnošt (16), Jindřich + Lukáš (16). Jedná se o východní stěnu na Ovest. Je to za IV, a je to hrůza. Hlavně první délka je vražda v kamenolomu, kdy každý lezec cestu přestaví pro ty další tím, že stupy a chyty hází do údolí. Opět se ukazuje, že není moc radno lézt v Dolomitech něco pod V. Ale vrátili jsme se všichni v pořádku. Peklo stačil po cestě zpět upravit přední světlo svého favorita.
Tak se mějte, pište na naše stránky a lezte!

© Jindra junior, srpen 2000

Proč se jezdí do Dolomit a ne do Saussurit.

Petrovy zážitky nejen z Příhraz (1)

O víkendu (v pátek) jsem byl na výstavě o horolezectví v Altenmark-Zauchensee nedaleko Salzburku, je opravdu super (ale na samostatnou exkurzi ne). V sobotu jsme vyšli na Hannoverhaus (1700 m převýšení), v neděli na 3240 m vysoký Ankogel (superkopec), ale pak taky dolu. V neděli 700 m převýšení nahoru a 2200 m dolů. Změřeno podle GPS. Ještě teď je mi nejlépe na zadku. Kroky dělám jen s námahou. Počasí zcela super, trochu horko. Takže jsem utratil až moc za pivo.

© Petr Schnabl, 21. srpna 2000

Petrovy zážitky nejen z Příhraz (2)

Opět jsem strávil lezecký víkend, tentokrát pro změnu v Příhrazích. Po několika lehčích cestách, chtěl mladej nějakou spáru, že prý je neumí. Vyrazili jsme někam k Bukové, ale zastavili jsme se na jedno pivo u Patočky. Ten nás začal hecovat na údolní Rajskou (komín a široká spára, dva kruhy, VIIa, autor Heilmeier 1928). Já to lezl asi dvakrát, poprvé asi před 34 lety, kdy jsem vážil 74 kg (dnes 94 kg). Tak jsme na to vyrazili, oba v parádních kraťasech.
Mladýmu se vůbec nelíbil komín, něco podobného lezl poprvé. Dokonce to chtěl zabalit, nakonec mně dobral u prvního kruhu, hluboko v komíně. Já dolezl ke druhému kruhu a pak to začalo. Na tu širočinu jsem měl úplně jiné vzpomínky. Mladej děsně protestoval, ale já ho tak vyhecoval, že do toho nalezl a podařilo se mu do té spáry úplně zalézt jako do komína a rychlostí 1 cm za 5 min se soukal nahoru. Co jsem tam dělal já, to nechtějte vědět. Samozřejmě jsem se tam nevešel ani náhodou. Na vršek jsem se dostal na hranici infarktu, roztrhané parádní kalhoty, dost poškozené sportivy a na kolena a lokte jsme spotřebovali dva septonexy.
Na vršku je knížka z roku 1990 a podle ní tam vylezli za těch 10 let pouze jednou Němci v 1991 a Standa Pfeifer v roce 1999 (s poznámkou „na přání J. Patočky“). Odhaduji, že za těch 72 let ta cesta bude mít asi tak 50 přelezů. Oba kruhy jsou ale fungl nové. Vřele doporučuji.
Za 14 dní jdeme na Smítkovu Rakev a na ty narozky na Kopalovy Prašivce. V Ádru asi Slunovrat na Starostu, možná Bílou velrybu, Dlouhý kout na Milence a určitě Richtrovu spáru na Papouška. Kdo se nepřidá je srab a nemá v 17. oddílu co pohledávat.
P.S.: Honza Patočka má kvůli těm našim kalhotám průser u Bláži.

© Petr Schnabl,14. července 2000

Petrovy zážitky nejen z Příhraz (3)

Zpráva o průzkumné výpravě do oblasti Sächsische Schweiz, též zvané Elbsandsteingebirge

Po více než deseti letech jsem vyrazil na průzkum Saska. Kulturní šok jsem utrpěl ve Hřensku, které se změnilo v jednu gigantickou vietnamskou tržnici, kombinovanou s non-stop bordelem. Dál už se to moc nezměnilo, na Schrammsteinech jsou chodníčky zvlášť pro turisty a pro horolezce. Co je důležité, je to, že přestože je zde Národní park, smí se zde ve dne jezdit na horských kolech (pokud to není někde výslovně zakázáno). A šok nakonec. Volné táboření je zde přísně zakázáno, spát se může pouze v pevných budovách. Výjimku mají pouze horolezci, kteří mimo jádrovou zónu (Kernzone) smějí spát v pevně určených bivacích. Které to jsou na tabuli napsáno bohužel nebylo.
Stěny jsou o něco vyšší a hladší, než před lety, ale pořád stejně pěkné. Vrcholku Falkensteinu skoro nedohlédneš (budu muset na oční). Po skalách se ve čtvrtek potloukají němečtí důchodci a evidentní nezaměstnaní. Šok utrpěla majitelka Schrammsteinbaude, když jsem tam zašel na pivo. Říkala, že Češi tam na pivo nechodí a Němci taky raději do Hřenska, nebo vůbec. Pivo tady poněkud zdražilo, stojí včetně 16 % MwSt. 3.80 DEM, čaj 1.90 DEM. Silnice tady stojí pořád za totéž co před lety. Pak jsem se jel podívat na Königstein. Tam je bordel asi jako na Karlštejně a můžeš si za 7 DEM prohlédnou kasárna.
Naopak jsem se byl podívat poprvé na Liliensteinu, jsou tam docela pěkné cesty, už se tam všude leze i ve čtvrtek (taky bych chtěl být na podpoře). Na vršku je hospoda, která se chystala na otevření 1. května. Když jsem si (Čech) objednal pivo, tak byl z toho úplně pryč. Peníze si sice vzal, ale za chvíli přiběhl a slavnostně mi sdělil, že jsme prvními letošními hosty a navíc valutoví cizinci a vytasil se s prezentem. Dal nám dvě láhve Liliensteiner Kräuterteufel, to je „čertovsky“ dobrý bylinný likér, jinak Haustrunk Panorama Hotelu Lilienstein.
Přestože jsem tam nelezl, mohu zodpovědně prohlásit, je to tam pořád super a měli bychom tam co nejdříve vyrazit!

© Petr Schnabl, 7. června 2000


NahoruNa začátek stránky Počet přístupů na tuto stránku: 1333
(od 1. listopadu 2001)
Zpět na úvodní stránkuzpet