Matterhorn 2000

Na Matterhorn po Vánocích 2000

Tak jsme se zase jednou dohodli, že někam pojedeme. Chystali jsme se tam už před rokem, ale nějak nevyšlo počasí a tak jsme nikam nejeli. Ono na ten kopec, pokud se chce lízt něco jinýho než normálka, je asi zatraceně dobrý lízt v zimě, aby to aspoň trochu drželo pohromadě. Tolik aspoň rady těch, co tam už byli.


Kolem sedmý přijíždí Juzek s Magnuskem pro mě a zatímco si snáším věci k autu a Magnusek je pěchuje do kufru, Jiří „opravuje“ auto. To je jeho specialita - jak má po ruce šroubovák nebo nějakej klíč, hned opravuje. Tentokrát mění svíčky. OK, za čtvrt hoďky odjíždíme pro Johnyho [Džonyho], ale auto pořád nějak nešlape. Všichni jsme kolem osmý, půl devátý naložený v autě a vyrážíme na okružní jízdu po pražských pumpách. Teda čerpacích stanicích nebo jak se to správně řekne. Potřebujeme totiž kabel ke svíčce. Nikde ho samozřejmě nemají, takže asi až v deset nebo jedenáct někde nakoupíme. Pro jistotu bereme ještě jednu autobaterii, posledně nás ta stará sviňa stála tre čento míle lire a to jen za nahození, ale to je teď vedlejší.

Takže konečně vše a vyrážíme. Hladce přes Rozvadov, s plnou jak plynu, tak benzínu frčíme Německem. Až někam ke Karlsruhe, kde stará baterka vypovídá službu. Nic se neděje, s tím jsme počítali, na její místo putuje nová baterka a frčíme dál. Do Švýcarska, přes Basel a… zase to nejede. Inu, chvíli počkáme, je to starý auto, asi je unavený. Ujedeme pár kiláků a zase to nejede. Blbý. Magnusek zařídí komfortní nocleh ve stodole a přátelské posezení ve švýcarské rodině. Ráno uvidíme, i když to začíná vypadat bledě, asi se vracíme.


Ráno nás budí hospodář, jak se stará o krávy. Kávy bučej', psi štěkaj', balíme spaconě a šouráme se k autu. Baterku nám zatím dobil, ale jedem domů. No co, večer dávají Pelíšky. Dostáváme od paní domu flašku slivovice „for another mountain climb“, za což jí srdečně děkujeme a jedeme domů. Stejně je hnusně…

Na hranicích pruděj' Švýcaři, tak se necheme nechat dát, ale Jiří nás krotí. Pak z něj vylezlo, že nemá papíry od auta, že je zapomněl doma. Svorně mu zanadáváme a frčíme. Radši bez světel, klimatizace a rádia, takže celkem klepem' kosu. Ovšem ani tato úsporná opatření nás neochránila a po 180 kilometrech kdesi na dálnici v Německu jsme dojeli. Blbý, do Čech zbejvá 500 až 600 kiláků. No co, tak koupíme jednu novou baterku (Boshka by snad mohla v Německu stát stejně jako v Čechách) a dojedem dál, přes noc necháme dobít všechny naše autobaterie a dojedeme do Čech. Je jasný, že to nedobíjí.

Baterka ale v Německu stojí asi třikrát tolik co u nás. Tak jsme aspoň sehnali dvě nabíječky v nedaleké vesnici a Magnusek za svůj zjev dostal i dva apfel zafty a dvě sodofky. Tak jsme večer v autě na autobánu vypili vše včetně darované slivovice a zalezli spát. Pelíšky nebudou.


Ráno došel Magnusek pro naše dvě autobaterky a vyrazili jsme (na tu starší) směr Praha. Ale pro jistotu, že se zastavíme v autoservisu, jestli by se nám na to nekoukli. Takže jedem asi jen šest kiláků do nejbližšího Audi servisu - nejdřív do VW. Ještě pak někde popojedem' a baterka je hotová. Hm, takže perspektiva je na dalších 180 km a pak zase dobíjet. Volíme radši vyčkat u servisu než opraví nasmlouvaný auda a budou se moct kouknout na nás. Postáváme před servisem a nemůžeme se shodnout, jestli už jsme pod tou vrcholovou hlavou, nebo ještě ne…

Audo nám spravili, byly to ošoupaný uhlík v alternátoru. No, nenaštvalo by to člověka? Drobná vada, která se stává jednou za nějakej ten stotisícej kilák. No, skoro dvěstě mařen mizí z mého účtu a frčíme se vším komfortem - klimatizace, světla, kazeťák. Po drobným občerstvení v Plzni skutečně nakonec dorážíme do Prahy.

Jiří nás rozveze a každý si jde po svým: Johny na koncert, já makat do bytu a Jirka s Magnuskem se chystaj na ledy do Labáku.


Sponzoři: děkujeme Vogničovým i bezejmenným Švýcarům za výbornou slivovici
Úspěchy: žádné
Náklady: vysoké

© Adam Ajdam Buble 2002


NahoruNa začátek stránky Počet přístupů na tuto stránku: 1488
(od 1. listopadu 2001)
Zpět na úvodní stránkuzpet