Nejen recenze

Bílé peklo

Nakladatelství Altituda (Vsetín) zahájilo vydávání edice „Světové horolezectví“. Zatím vydalo dva svazky s poněkud rozpačitým výsledkem. Samotné názvy knih, stejně jako jejich cena, jsou brutální - BÍLÉ PEKLO a V ZÓNĚ SMRTI.
Clinta Willise napadlo - podobně jako několik lidí před ním - sebrat a uspořádat několik statí o výstupech na dvě nejvyšší hory světa. A vyinkasovat za to honorář! Výběr ryze subjektivní, řazení chaotické: Everest 1996, K2 1993, Everest 1975, K2 1954, Everest 1982 (Boardman a Tasker), Everest 1982, návštěva H. Boardmanové a M. Coffeové 1983 pod Everestem, K2 1938, K2 1975, K2 1978, K2 1986, Everest 1933, K2 1953, K2 1939.
Čtenář skáče z expedice na expedici, z hory na horu, časem putuje tam a zase zpátky… ale nedoví se celkem nic nového. Snad jen pro opravdu vážné zájemce detailní popis výstupu na Everest po Severovýchodním hřebenu (Druhá strana Everestu, Matt Dickinson 1996). Dobrá je také tahle historka:

(…) Pak jsem náhle ucítil ostrou bolest, která mi vystřelila až ke kotníku, a když jsem se zadíval dolů, viděl jsem, že mi u nohou omdlela. Předtím silně zatahala za palec a ten jí zůstal v prstech. Teď chudák ležel na koberci - ale ne na dlouho. Postaral se o něho pes. Další dvě dívky omdlely a několik lidí se pozvracelo (…) jediná dobrá věc bylo, že večeře nenašla mnoho strávníků. Dvakrát jsem si přidal (…)

(str. 274, Brummie Stokes: Záliba v dobrodružství.
(Poznámka: Autor, kterému omrzly prsty na nohou při výstupu na Everest „normálkou“, je příslušníkem jednotky SAS.)

Jenže pak mi začalo při čtení něco vadit. Drhnout. K dobrému překladu totiž nestačí jen znalost jazyka, ale také znalost realit včetně zažité terminologie. Paní překladatelka (a tím spíše i odpovědná redaktorka) si měla již na počátku uvědomit, že stories nejsou jen „jakési“ povídky, ale mohou to být pravdivé příběhy, vypravování nebo příspěvky ze specifického (horolezeckého) prostředí (str. 10 aj.). Tak průrvy (str. 80 aj.) a štěrbiny (str. 34 aj.) by se asi lépe přeložily jako „žleby“ (někde spíše kuloáry) resp. „spáry“. Ostny stoupacích želez (str. 224) se běžně nazývají hroty (stoupacích želez). Ostny má ježek, kaktus nebo dikobraz (jo, a ještě nějaké jedovaté ryby)!
Rozdíl v přístupu k překladu je dobře vidět při srovnání popisu části výstupu na Everest (Bonington 1975). Ačkoli o tom není v knize BÍLÉ PEKLO ani zmínka, tato kniha (v originále: Everest the Hard Way) u nás vyšla v českém překladu. Takže stačí dát stejná místa vedle sebe a číst:
Clint Willis: BÍLÉ PEKLO, úryvek z knihy:
Chris Bonington: Everest obtížnou trasou
Přeložila Romana Továrková,
Altituda, Vsetín 2000
Chris Bonington: EVEREST TVRDÁ CESTA
Přeložil Zdeněk Hron,
lektorská spolupráce MUDr. Jaromír Wolf,
Olympia, Praha 1981
Skoro jsem skrz Dougovy brýle viděl, jak mu září oči (…)
Dost ošklivý, hochu.
Musel jsem s ním souhlasit. (str. 87)
Dougovi se i pod zamlženými brýlemi a okuláry ošklivě blýskalo v očích (…)
To je hnus, mladej.
Musel jsem mlčet a pustit ho dopředu. (str. 122)

Bylo to v situaci, kdy Dougal Haston nenašel vhodné místo na zatlučení skoby pro ukotvení fixního lana a nakonec do jakési spáry nacpal dvě skoby. Doug Scott mu při svém následujícím postupu jednu z nich vyndal pouhou rukou.
Já jsem se s Dougem Scottem osobně nikdy nesetkal, za to jsem mluvil se Šerpou, který byl se Scottem na expedici na Makalu. Dostal se až do X. výškového tábora, kde spolu, uvězněni vichřicí, strávili několik dnů. Co si ten Šerpa od něho vyslechl! A nebyly to slušné formulace typu „Dost ošklivý, hochu.“ ale výrazy zemité, jadrné až vulgární!! Vůbec nepochybuji, že ve skutečnosti použil stejného výrazu i na tomto místě!!! A oči mu při tom určitě nezářily…
Na straně 33 se čtenář doví, že „budeme muset šplhat po skále“ a nakonec se mu dostane i důkladného vysvětlení, co je „stupeň 5“. Člověka pak velmi rychle napadne základní otázka: Pro koho taková kniha je? U nás si jí koupí (nebo ji dostane) ten, kdo má s lezením nebo s horami alespoň něco společného a nemusí se mu všechno vysvětlovat. Ale zase očekává něco jiného.
Nechávám úplně stranou přepis z čínštiny do angličtiny a až následně do češtiny. (např. Stěna Kangshung, str. 39, viz recenze BÍLÉ TAJEMSTVÍ TIBETU). Thajvanský (str. 29) se však obvykle píše tchajwanský (str. 29). „Nepřátelský postoj k Baltiovým“ (str. 198) je taky úplný nesmysl. Baltiové nejsou rodina jako Simpsonovi, ale národ (národnost, kmen), takže správně má být „nepřátelský postoj k Baltiům“. (Celá země v okolí K2 se jmenuje Baltistán). Thankas je anglické množné číslo od slova „thanka“ (tibetský závěsný obraz). V češtině je ovšem první pád množného čísla „thanky“ (str. 173). V textu jsou všude důsledně přepočteny stopy na metry, ale už ne stupně Fahrenheita (str. 266). Výraz rolka (filmu, str. 45) se snad používá jen ve spojitosti s jídlem, např. „uzená rolka“ nebo „krůtí rolka“, nikdy však o filmu do fotoaparátu (tam to jsou většinou kazety nebo svitek, u větších formátů desky, a v poslední době i různé elektronické karty).
Osobně bych napsal První a Druhý výšvih jako názvy výrazných geografických útvarů velkými písmeny, ale je to věc názoru. Za to Hunzské vrcholy (str. 237) vůbec neexistují - jsou to „vrcholy v oblasti Hunzy“, protože to není žádné souvislé pohoří ani horský hřeben.
Nepíše se „v 55ti letech“, ale „v 55 letech“. Buddha (str. 142) se píše s dvěma „d“ (na jiných místech je to správně, jde pouze o překlep). „Zjistiliyskupiny“ (str. 346)  - no ano. Má tam být tvrdé „y“ a mezi slovy mezera. To váhání je zarážející!
Výsledný dojem je poněkud rozpačitý. Na to, co kniha [ne-]přináší, je dost drahá (295 Kč). Pokud má někdo zájem o referenční publikace o výstupech na Everest a K2, pak lze například doporučit Peter Gillman: EverestKurt Diembierger: Nekonečný uzel, nebo u nás asi obtížně dostupné Roberto Mantovani - Kurt Diembierger: K2. (Nejen) o K2 hezky píše Josef Rakoncaj a  Miloň Jasanský: K2 nebo NA HROTECH ZEMĚKOULE nebo TULÁKEM VE VĚTRU HIMÁLAJE. Všeobecně o výstupech na nejvyšší vrcholy Arnošt Černík: TRŮNY BOHŮ nebo Jan Dorawski: ČLOVĚK DOBÝVÁ HIMÁLAJ. Velký článek o americké expedici na K2 z roku 1978 je v časopise National Geographic (May 1979).

Clint Willis: BÍLÉ PEKLO. Přeložila Romana Továrková, odpovědná redaktorka Martina Winklerová (sama sebe nazývá odpovědným redaktorem), první vydání, v edici Světové horolezectví svazek první, Altituda, Vsetín 2000, 352 stran, doporučená cena 295 Kč.

© František Vítek, 2000

Další recenze:



NahoruNa začátek stránky Počet přístupů na tuto stránku: 1540
(od 1. listopadu 2001)
Zpět na úvodní stránkuZpet