Expedice Peru 2001

12. června - 1. srpna 2001

Po lezení v horách následovalo cestování, o kterém napsala Lucka:
Letíme nad obrazci Nazca,
pod námi rozhledna z 20. let

Lima
10. - 14. července

Letiště Lima. K večeru jsem dokončila svůj první let v životě. Sedmnáct hodin v letadle včetně přestupu ve Frankfurtu. Po radostném shledání jsme se taxíkem přesunuli na jednu noc k našim peruánským známým Suad a Spencerovi, u kterých si kluci nechali i několik kilogramů lezeckého materiálu a jiných „drobností“. Pisco sour je skutečně moc fajn pitíčko:-)
Druhý den, po částečném vyřízení formalit typu „zpáteční rezervace pro Hofiho & spol.“, jsme se odebrali koupit jízdenky na smrdutý a zašvábený autobus Ormeño směr Nazca. Šestihodinová jízda trvala 9 hodin. Do Nazcy jsme se přikodrcali kolem půlnoci. Sesypalo se na nás asi 20 čertů (rasisti sice nejsme, ale nějak jsme jim říkat museli) a dva z nich nás ubytovali v hotelu, bydlení nic moc, ale teplá voda občas tekla.

Výlet k obrazcům Nazca

Klášter Santa Catalina v Arequipě je světovým unikátem. Určitě stojí za vidění

Ráno vyrážíme najatým autem do pouště. V plánu je pohřebiště s mumiemi, manufaktura na zlato, keramika a zlatý hřeb - let nad obrazci na náhorní planině Nazca. Cessna 206 se vznesla a za občasného zvracení některých účastníků, však oni dobře vědí :-), jsme fotili, co se dalo. Odpoledne jsme se vydali do města a večer autobusem do Arequipy, kde jsme zůstali ještě další den. Všem vřele doporučuji prohlídku kláštera Santa Catalina. Katedrála na náměstí je bohužel napůl zbořená po nedávném zemětřesení.

Cañón del Colca
15. - 18. července

Okolo druhé hodiny ranní se na poslední chvíli vměstnáváme do autobusu s tím, že se uvelebíme na podlaze, po několika hodinách sedíme i na sedadlech. Vystupujeme plni radosti, že vystupujem'. Zanedlouho se nad námi vznášejí kondoři a ukazují nám, jak jsme malí. Do Cabanaconde jdem prašnou cestou pěšky a odtud dolo do kaňonu Colca. Slunce pálí, žízeň je veliká, ale pohled na krajinu kolem je požitkem. Nocujeme na dně kaňonu a ráno jdeme zase zpátky. Je to pro mě dobrá aklimatizace, pro kluky fajn výlet.
V Cabanaconde si dáváme pivko s místními čerty a za chvíli sedíme v autobusu do Arequipy a pak ještě 12 hodin do Puna. Ani tady se člověk s čerty nenudí a ta jejich rajská muzika, co tu celou dobu řve a nedá oku zamhouřit…
V Punu nejdříve na konzulát Bolívie vyřídit víza - byla hotová za 20 minut, posléze jedem přes Desaguadero do Bolívie. Tam to smrdí ještě víc, než v Peru. Večer, po dobrodružném dni plném smlouvání a domlouvání, uléháme v hotelu Tiwanaku ve městečku Tiwanaku.
Cestou do kaňonu Colca potkáváme oslíky naložené bagáží západních turistů

Tiwanaku, Titicaca
19. - 20. července

Spousta otázek napadá člověka, když má to štěstí a vidí to na vlastní oči. Prohlídka ruin Tiwanaku je něco nádherného, co v sobě budem nosit už napořád. Hluboký duševní a kulturní zážitek, který se nedá vyprávět, ani ve fotce najít…
Když jsme se dostatečně pokochali, stopli jsme dvanáctimístné collectivo, co nás v osmnácti lidech odvezlo zpět do Peru. Tehdy jsme navázali opravdu těsný kontakt s místními domorodci :-)

O den později nás čekala další radost v podobě soukromé vyjížďky lodí o třech lidech a jednom čertovi po jezeře Titicaca. Obepluli jsme krásné rákosové ostrovy Uros. Počasí přálo a všude kolem nás jen modrá dálka. Nic netrvá věčně a nás se to taky týká, proto už zase sedíme v autobuse, který je plný, a jako obvykle s pasažéry cestuje i několik čertisek v zavazadlovém prostoru mezi báglama… Jiná země - jiný mrav.
Tiwanacká říše je pokládána za nejrozvinutější z andských civilizací.

Cuzco
Inca Trail
21. - 23. července

Nikdy nebydlete v hotelu Chavin II! Dostanete ve sprše ránu 220 V a blechy :-) Cuzco je krásné město, což nemohu říci o množství gringos prapodivných vzhledů a inteligencí.
Na Inca Trail jsme si museli koupit průvodce, ač jsme ho nepotřebovali, protože tak praví zákon. Ráno jsme nasedli do collectiva a nechali se odvézt na 82. kilometr se skupinou patnácti gringos, od kterých jsme se brzy a rádi oddělili. Inca Trail je Václavák :-( Jdeme s bágly podstatně rychleji než všichni ostatní bez nich… to nechápu. Krajina kolem je nádherná, panorama a různé incké ruiny ještě úžasnější. Další den překonáváme nejvyšší sedlo 4200 m - zatím můj výškový rekord - skoro jako prd :-)
V každém údolí je trochu jiný druh vegetace a vždycky nová rostlina nebo strom, který se už jinde neopakuje. Večery trávíme klábosením a vařením čaje z koky, abychom měli co chlemtat další den. Taky nám z těch inckejch „schodů“ pěkně vržou kolena.
Plovoucí rákosové ostrovy Uros na bájném jezeře Titicaca

Machu Picchu, Ollantaytambo
24. - 26.července

Celej den deštivo, šedivo. Zatuchly nám věci, ale přes to všechno ne a ne mít to pravé čertovské pižmo :-) Kvůli počasí jsme to však dneska museli zapíchnout dřív, v posledním oficiálním kempu před Machu Picchu. Ráno vyrážíme kolem 7:30, narozdíl od jiných, kteří odcházejí už v 5:00. Cestou potkáváme pár polomrtvých gringošů bez báglů. Asi jim čerti uvařili nezdravou snídani. Machu Picchu je krásné a veliké… a taky je tam asi 1000 lidí… :-(
Jdem na horu Huayna Picchu a odtud dolo do Měsíčního chrámu. Tam je božský klid a výborné místo k relaxaci. Večer se ubytováváme v penziónku v Aquas Calientes, abychom ráno sedli do vlaku a zažili ještě zábavnější situace než v autobusech.
V těchto dnech čerti slaví národní svátky, tak všude, kam přijdeme, chodí průvody a hrajou děsnou hudbu :-) Ollantaytambo se vyjímá v nádherném počasí a nám se tenčí zásoby filmů. Odpoledne se vracíme do Cuzca se zastávkou v Pisac City, tzn. na tržišti.
Údolí Urubamby skrývá množství ruin a pozůstatko incké kultury

Cuzco
27. - 29. července

Opět jsme v Cuzcu a poté nastupujeme na 22 hodinovou cestu autobusem přes hory do Limy. První čtyři hodiny jsou jen a pouze serpentiny, potom končí asfaltka a dalších asi 13 hodin se drkotáme strašným způsobem po šutrech, než se zase ráno objeví nějaká silnice. V Limě jsme si v lepší čtvrti Miraflores vyhlédli jeden fajn hotýlek - za ty peníze je tu na peruánské poměry komfort. Stavujem se též u známých a vyzvedáváme horolezecké nářadí a náčiní, co jsme si u nich onehdy odložili.

…a domů!
30. - 31. července

Poslední paprsky slunce nad údolím Urubamby

Ještě den v Limě, musíme probendit poslední soly a dolary při návštěvách brazilských barů, irských hospůdek a super koncertu latinsko - blues - jazz - černošské kapely v baru La Noche.
Po probuzení do posledního dne balíme bágly velikosti vzrostlého čerta a za několik hodin už letíme do Prahy…
Škoda, ještě bych tu nějakej měsíc vydržela. Věřím, že i Marek s Hofim…

© text a foto Lucie Nedvědová, 2001


NahoruNa začátek stránky Počet přístupů na tuto stránku: 500
(od 1. listopadu 2001)
Zpět na úvodní stránkuzpet