Blesky, laviny a jiné

Laviny

Laviny z prašného sněhu

Lavina
Zdálky je na prašné laviny pěkný pohled.
© foto Bronislav Buček, 2001

Nejčastější (okolo 80 %) a nejnebezpečnější jsou laviny z čerstvého prašného sněhu, které se uvolňují během nebo krátce po sněžení. Zdálky je na ně ovšem velkolepý pohled: neslehlý sníh, suchý, bez vody, která by jej zatěžovala, se mísí se vzduchem a stéká po svahu jako těžký plyn (viz obrázeky). I když dráhu laviny určuje tvar terénu, přesnou trajektorii nelze předem odhadnout. Je-li množství sněhu velké, může prachová lavina dosáhnout rychlosti až 360 km/h (100 m/s)! Sníh proniká všude a udusí osoby, které se do ní dostanou (v 75 % procentech je příčinou smrti udušení).
Stlačený vzduch vytváří před lavinou rázovou vlnu, která může dosáhnout i několik set metrů od dráhy laviny a např. „smést“ horolezce na cestě, která by jinak mohla být považována za „bezpečnou“. Na piku Korženěvské tak zahynul Ludvík Bednář 18. července 1983. Lavina pokračuje daleko za úpatí svahu a může vyběhnout do protisvahu, jak nasvědčuje např. tragédie u Popradského plesa z 20. ledna 1974.

Mechanismus vzniku prachové laviny je jednoduchý: nový sníh je tvořen krystaly, které jsou vzájemně zaklesnuty. Je to však rovnováha značně nestálá. Stačí malé zatížení a sníh začne klouzat po svahu. Významným faktorem je vítr. Zatímco někde sníh vůbec nepřibývá, jinde ho přinese vítr dvojnásobné množství. Ve větru taky sublimuje až 30 % hmoty krystalků.
Část prachových lavin se uvolňuje až několik dnů po napadnutí, i když teplota je stále dost nízká, aby sníh netál. Je to způsobeno tzv. izotermální přeměnou. Původních tvarů krystalů je několik, všechny jsou značně členité vločky. Po několika dnech však už najdeme jen ohlazené, jakoby natavené tvary, ještě později jen kulatá zrnka o průměru několika desetin milimetru. V průběhu sněžení i větrného transportu se totiž vločky rozlámou. Ve sněhové vrstvě dochází k sublimaci, která probíhá tak, že ostré hrany nejsnáze přecházejí do plynného skupenství a vodní páry pak kondenzují na plochách a v rozích. (Je to dáno napětím vodních par v prostorech mezi zrny:-) Tento jev, závislý na poloměru křivosti dané části krystalu, je doplněn odlišnou rychlostí odpařování vlivem nestejné teploty různých částí krystalu. Dochází tak k transportu hmoty z členitých míst na plochy a snižuje se tak volná energie krystalu. Tím mizí soudržnost sněhové pokrývky, protože ta původně spočívala v zaklesnutí „větviček“ krystalů (sněhových vloček). Izotermální přeměna postupuje do chvíle, kdy soudržnost už není v rovnováze s gravitační silou a celá hmota se dá do pohybu.
Průběh této přeměny může trvat až několik týdnů, je-li teplota dost nízká, ale jen několik hodin, stoupne-li teplota k nule. Je tedy vidět, že horské pravidlo „mráz = bezpečí“ může být chybné. Platí jen tehdy, když mráz přichází po oteplení. Pak ale vstupují do hry jiné mechanismy vzniku lavin:

Deskové laviny

Souběžně s izotermální přeměnou probíhá další proces, tzv. spékání. Sníh se jím zpevňuje a dokončuje se tak kompaktace, po níž už nemůže dojít ke vzniku prašné laviny. Proces spékání si můžeme vyzkoušet tím, že dáme k sobě dvě kostky ledu a po několika hodinách uvidíme, že došlo k jejich pevnému spojení. (Volná energie dvou kuliček je vyšší než minimální a sníží se přenosem hmoty v bodu dotyku:-) Rychlost vzniku pevného spojení závisí na poloměru zrn, teplota je v tomto případě až druhořadý činitel. Sněhové desky se vytvářejí i za velkého mrazu.
Nebezpečí vzniku deskové laviny je těžké odhadnout protože nestabilita závisí na podmínkách v hloubce sněhové vrstvy. Lavina pak vzniká tehdy, je-li taková pevná deska slabě přichycena na svůj podklad nebo poruší-li se vazba na okolní zpevněný sníh. Velkou roli tu hraje i tvar terénu, na němž sníh leží. Sníh má totiž velmi malou pevnost v tahu a proto k prvním prasklinám dochází na vydutých tvarech podkladu. Deskové laviny proto bývají osudné lyžařům, protože se vyskytují na svazích o sklonu (25°) 30° až 50°(55°) tedy v místech, kde lyžař zpravidla traverzuje a tím vlastně sněhovou desku odshora odřízne. Desková lavina se zastaví už pod svahem.

Podmínky vzniku sněhových lavin

Lavinový terén

Sklon, převýšení, expozice, členitost, vertikální a horizontální vydutost resp. vypuklost, vegetace. Samotný sklon svahu neurčuje jeho lavinovitost; rozhodujícím faktorem je odtržení sněhové pokrývky v odtrhovém pásmu. Větší nebezpečí je na závětrných svazích.

Počasí

Intenzita a délka sněžení, směr a síla větru průběh teploty vzduchu. Silný mráz zachovává lavinové nebezpečí. Mírné a pomalé oteplování působí příznivě na zpevňování sněhové vrstvy. Silné nárazové oteplení způsobí zvrat ve fyzikálních vlastnostech sněhu a zesiluje lavinové nebezpečí. Obdobně promáčení sněhové pokrývky (deštěm nebo oblevou).

Sněhové podmínky

80 % lavin se uvolní v průběhu sněžení nebo těsně po něm. Proto je správné počkat 2 - 3 dny na ustálení sněhové pokrývky po větším sněžení.

Možnost záchrany

Existuje silná korelace mezi středním časem zasypání a pravděpodobností přežít lavinovou nehodu: střední čas zasypání těch, kteří byli zasypáni úplně a přežili, je pouze 11 minut. Při vzájemné pomoci je šance na přežití čtyřikrát vyšší než u (později) organizované záchranné akce.

Další odkazy

Blesky

(ČTK/APA) Z čistého nebe blesk nikdy neudeří, a proto se lze při zachovávání určitých pravidel vyvarovat újmě na zdraví či smrti, které může výboj způsobit. Na druhé straně však některá tradovaná „pravidla“ bezprostřední ochrany proti bleskům, pokud nezavánějí přímo šarlatánstvím, tak jsou aspoň značně nesmyslná.
„Moudrých“ zásad pro turisty zastižené na cestách bouřkou je kolportováno nadbytek. Zvláště v horách doporučují některé materiály „vyhledat nejbližší chatu nebo si v nějaké prohlubni sednout do dřepu a obepnout rukama nohy“. Dále je třeba se vyhýbat vyvýšeným místům, horským hřebenům, holým svahům, zábradlím stezek a stromům. Životu nebezpečné jsou prý také jeskyně, protože jsou vesměs vlhké a tudíž vodivé pro elektrické výboje.
Podobné rady jsou zcela na nic právě tak jako doporučení, aby člověk stržený lavinou se „kraulovými pohyby“ snažil „vyplavat“ na povrch vrstvy řítícího se sněhu. Realita je totiž trochu někde jinde: Je třeba se vyhýbat především samým situacím, které život ohrožují a nikoli této zásady nedbat a v nebezpečí se pak chytat „zaručených receptů“.
Blesky a laviny jsou právě tak životu nebezpečné jako dráty vysokého napětí; nikdo přitom není nucen vydávat se do nečasu nebo na lavinová pole, právě tak jako nikdo rozumný se nebude dotýkat drátů vysokého napětí, ani těch „na zem spadlých“.
Faktem je, že úder blesku představuje bezprostřední ohrožení života, protože dokáže vyvinout teplotu až 30000 °C a proud o intenzitě 20000 A, což jsou hodnoty vysoko převyšující kapacitu popravčího elektrického křesla. Přesto v současnosti už poměrně velmi přesné předpovědi bouřek nedělají na značnou část pěších turistů a alpinistů prakticky žádný dojem. Horské služby a meteorologové si opakovaně stěžují, že nebezpečí bouřkových blesků si veřejnost připouští jen velmi málo.
Rakouské meteorologické služby v jednotlivých oblastech vydávají každé ráno podrobné předpovědi počasí, obsahující vždy také případné nebezpečí bouřek. Konkrétní informace mohou být poskytovány i telefonicky. Přesto je nebezpečí zcela přehlíženo, jak ukazuje případ z Großglockneru z roku 1994:
Ačkoli meteorologické služby z Innsbrucku, Salcburku i Klagenfurtu předpověděly pro odpoledne 18. července 1994 prudké bouřky pro oblast Vysokých Tauern, vyrazil jistý horský průvodce s veslařským mistrem světa Markusem Prockem z chaty Orlí zátiší (3354 metrů) na Großglockner (3798 metrů). Na západnějších hřebenech Alp přitom již bouře zuřila a blížila se.
Při sestupu z vrcholu byla dvojice ve výšce asi 3700 metrů „překvapena“ bleskem, který alpinisty sice naštěstí nezasáhl a prolétl jen „několik metrů“ vedle. Vzdušný ráz o rychlosti až 100 kilometrů za hodinu vyvolaný bleskem však strhl veslaře ze skalní stěny a život sportovci zachránilo jen to, že byl uvázán na laně. Sám vodácký mistr světa potom mluvil o „šíleném štěstí“, i když přiměřenější by bylo mluvit o „šílené lehkomyslnosti“ horského vůdce. Ten navíc později tvrdil, že předpověď počasí ono ráno poslouchal.
Přitom by stačilo přizpůsobit plán výletu meteorologickým předpovědím. Pokud je na odpoledne hlášena bouřka - lhostejno zda v nížinách či na horách - měl by být výlet naplánován tak, aby turisté od 12 hodin už zase seděli alespoň v autě, jehož kostra svým Faradayovým efektem proti účinkům blesku chrání. Dobu výletu je třeba od této hodiny vypočítat zpětně, a pokud má trvat pět hodin, je prostě třeba v 6 hodin vstát a v 7 již vyrazit; zdraví to poslouží rozhodně lépe než protažení výletu do času předpovězených bouřek.

Lidové noviny, 25. července 2000
Hospodářské noviny, 4. srpna 2000

S bleskem se dost důvěrně seznámil Marek v Bergelu v roce 1998. Měl docela kliku.


Zhoršení počasí
Zlepšení počasí
při východu Slunce červánky nebo duha při východu Slunce je obzor šedý a nejasný, šedá oblaka
při východu Slunce klidno, jen místy větrné víry, horko po klidné noci začíná vát slabý vítr, k polednímu zesiluje, večer se zase zeslabí
po východu se rychle ztrácí rosa (nebo není-li vůbec) ráno je mlha a rosa, mlha padá k zemi
ráno je přízemní jinovatka
přes den bledé nebo zarudlé Slunce
při západu Slunce zářivě žlutá oblaka večer je celá obloha zamračená, ale podél obzoru je jasný pruh
při západu Slunce hustá mlha večer je duha
kolem Měsíce velká kola
hvězdy ostře září a třpytí se
kouří se z lesů a hor nevystupují páry z lesů
přízemní vrstva mlhy
hladina inverzní mlhy stoupá nad 1 400 m v údolí je mlha, která při východu Slunce rychle zmizí
bezvětří za horkého dne po déle trvajícím JZ až Z větru s deštěm se počasí zlepšuje
k večeru vítr zesiluje a neustává ani v noci při SV větru se v zimě vyjasní a ochladí
trvá-li vítr více než 24 h, bude pršet po delším dešti se objevují beránky
za větrem se tvoří stratocumuly a vítr se náhle ztiší po deštivém počasí se obloha na Z zjasní
na jasné obloze háčkovitě zahnuté víry řasy se zdají nehybné a za dne zmizí
odpoledne se tvoří cumuly a večer se rozpouštějí
vytvoří se mraky se strukturou dlažby (altocumuly)
daleká slyšitelnost velký rozdíl mezi denní a noční teplotou
potí se kameny při stoupání do vrchu ucítíme náhlé oteplení

Odkazy:



NahoruNa začátek stránky Počet přístupů na tuto stránku: 2191
(od 1. listopadu 2001)
Zpět na úvodní stránkuzpet