Popradské pleso 2000

aneb Jindrovy zážitky ze zahraničních velehor

Východní štít nad Železnou bránou (asi 2340 m) - Štít mezi Východní Železnou bránou a Zlomiskovou štrbinou. Ze Zlomisk se jeví jako skalní lichoběžník. Úchvatný je pohled s JV hřebenu Hrubé Sněžné kopy na výšvih jeho SZ hřebenu, vroubené úbočími opancéřovanými plotnami. Je to nejsmělejší úsek hlavního hřebenu Tater.
Výstupová cesta č. 813: Levou částí SZ výšvihu, 3 hodiny, V - VI, Z. Korosadowicz, M. Kozik a J. Ustupski, 14.VII.1932 František Kroutil: Vysoké Tatry pro horolezce, díl 2, Olympia, 2. vydání, Praha 1976

Na sv. Václava 2000 jsme uskutečnili dlouho plánovaný klubový zájezd do zahraničních velehor - Vysokých Tater s následujícími cíly:

Po příjezdu jsme nejprve na Štrbském plese zašli do výčepu, kde jsme testovali, zda nedošlo k zásadním změnám ve slovenských pivech. Děvčata měla z cesty s těžkými batohy na Popradské pleso trochu strach, takže s naivitou newfoundlandských štěňat přijala nabídku Petra Sch. jr., že půjdou společně pomalu napřed.
To, že na chatě jsme měli zajištěný čtyřlůžkový appartement

CENZUROVÁNO

truhlářský rutinérský zásah jsme tuto variantu zavrhli a proto jsem se musel vydat znovu za recepční, kterou jsme s předtuchou počastovali úlitbou. Ta nám velmi ochotně dala klíče od druhého appartementu. Tak jsme se sbalili a přestěhovali. Po otevření jsme zjistili, že nové bydlení má pouze také tři válendy a je ke všemu menší. Nové okolnosti jsem šel opět projednat s naší již známou recepční. Reagovala krásně spontánně s ryze českým přízvukem: „Do p....e, tu čtvrtou postel musel asi nikdo odnést. No což, chalani, odněkud si ji přineste.“
Vyhovili jsme ji tím, že jsme ji vzali hned vedle, abychom to neměli daleko. Tehdy jsme si uvědomili, že ten Petr by zde již zcela určitě měl být. To, že někde odpočívají v restauraci, nebo dokonce něco jiného jsme vyloučili, protože Petra známe jako notorického abstinenta hájícího nesmyslnou myšlenku, že alkohol škodí zdraví. Proto jsme se Honzou Kalvodou rozhodli, že jim půjdeme naproti, zatím co Igor a Víťa to šli zapít s přáním, aby se brzo našli. Došli jsme zpátky až na Štrbské pleso, kde jsme odpočívající skupinku našli.
Petr, totiž zřejmě zaslepen pýchou, na doprovod tří půvabných děvčat a ve víře svých průvodcovských schopností s rutinou ne nepodobnou jelenu dvacateráku vedoucí své stádečko plachých laní na paš, přešel odbočku na Popradské pleso a kráčel dál a dál Mlynickou dolinou až k vodopádu Skok. Při překonávání jezerní stěny pomocí řetězu byl sice trochu překvapen, že nikdy neslyšel, že se na Popradské chodí pomocí řetězu, ale srdnatě pokračoval dál. Nahoře po výstupu chvíli koketoval s myšlenkou, že ta louže je vlastně Popradské pleso, pouze zmenšené optickými poměry. Ale když vyloučil, že hotel nechal zmizet velký mág David Copperfield, začaly v jeho mozkovně silně oscilovat neurony až k hranici IQ 153 a vyslaly zpětný signál, že jsou zřejmě v nesprávný čas na nesprávném místě. Po krátkém zhodnocení situace naštěstí doprovod vyloučil variantu dobýt chatu přes Polsko a vrátili se zpět na Štrbu. Batohy jsme holkám vzali v naději, která se ukázala jako lichá, že totiž tíže je způsobena různými variantami C2H2OH.
Druhého dne, za hezkého, ale studeného počasí jsme se vydali na proponovanou túru. Rozdělili jsme se na dvě lezecká a jedno chodecké družstvo. Roli horských vůdců převzali Igor s Honzou, Víťa to jistil a já jsem uzavíral na tom správném konci lana. Druhé družstvo tvořili Petr s Rendou. Pavlíně a Heleně jsme doporučili choďák na Sněžnou kopu. Túra se zdařila, nakonec jsme se i trochu zahřáli. Při sestupu jsme však zjistili, že děvčata, byť měla sestupovat stejnou cestou, zřejmě se chtěla zapsat do Puškášových prvosestupů. Skončilo to snesením do lehkého terénu a následným peskováním při svitu baterek.
Vděčné posluchačky cikánské kapely v chatě na Popradském plesu Večer, respektive část noci proběhl v kolibě při víře, že to vše dobře dopadlo a to za doprovodu cikánské kapely. Z vřelostí, se kterou se nám druhý den při odchodu kapela hlásila, jsme usoudili, že během noci jsme se nějak sblížili. Druhý den jsme se probudili v našem appartementu brzo ráno po desáté hodině a usoudili, že bychom při dobré konstelaci plánovanou túru na „Volovku“ mohli do odjezdu vlaku stačit. Recepční jsme sdělili, že se jdeme jenom projít a vbrzku pokoj vyklidíme. Zadařilo se opět, Petr s Honzou vylezli dvě solidní cesty - Stanislavského a Štáflovku, zbytek ekvipy vylezl jižní žebro. Vrátili jsme se po páté hodině, nastalo uklidňování recepční a hlavně budoucích nocležníků, kteří čekali na vyklízení pokoje od jedenácti hodin. Následoval úprk na Štrbu, kde jsme s bohatou rezervou 10 minut chytili zubačku. Protože i druhá skupina na Malém Mlýnárovi uspěla na desetihodinové túře a všichni se v pořádku vrátili, zavládla všeobecná spokojenost.
Prostě se zadařilo!

© Jindra Racek st., říjen 2000

A k Petrovu navigačnímu výkonu pochvalná poznámka od mazáka Víti:
„Gratuluji klanu Schnablů k otevření nové přístupové cesty na Popradské pleso přes Mlynickou dolinu. Tuto cestu lze absolvovat pouze s GPS, která ju ke koupi v CK Kiwi.“

Víťa

Pozn FV: Pleso nad Skokom (cca 1800 m) je ze Štrbského plesa po žluté značce, chata při Popradském plese (1500 m) je ze Štrbského plesa po červené značce.


NahoruNa začátek stránky Počet přístupů na tuto stránku: 1014
(od 1. listopadu 2001)
Zpět na úvodní stránkuzpet