Nejen recenze

Špion na střeše světa

Knihu ŠPION NA STŘEŠE SVĚTA asi nelze označit za čistě horolezeckou literaturu. V polovině padesátých let neuplynulo ještě mnoho let od prvního výstupu na Annapúrnu (1951) a na Everest (1953). Velké oblasti Nepálu byly pro horolezce dosud nepoznané a možností na lákavý prvovýstup celá řada. Největším problém bylo získat povolení k výstupu. Sydney Wignall původně chtěl vystoupit na Gósáínáth v Tibetu, ale nedostal povolení a nakonec si vybral Nálkankar (6500 m?) v západním Nepálu. Nicméně, přestože samotná cesta do Nepálu byla tehdy velkým dobrodružstvím, nevzdal se svého úmyslu a spolu se svým kamarádem Johnem Harropem se rozhodnul pro ilegální výstup na Gurlu Mándhátu (7728 někdy se udává 7694 m). První velšská himálajská expedice v roce 1955 měla kromě horolezeckého cíle za úkol vypracovat i kartografickou studii o západním Nepálu a byla k tomu účelu i patřičně vybavena zeměměřičskými přístroji.

Vedoucí expedice se při snaze získat povolení obracel na kdekoho, včetně jistého člena Komunistické strany Velké Británie (str. 18) a padl celkem zákonitě do oka neoficiální zpravodajské skupině, kterou navzdory politickým příkazům vytvořil kolem sebe indický generál K. S. Timajjá.

Sydney Wignall se svým kamarádem přešli přes sedlo Urai Lekh (na mapě v knize je uvedena výška 19500 stop, tj. 5944 m. Nyní se udává 5207 m a sousední východní vrchol v hřebenu Thadodhunga Peak má 5638 m. Sám autor uváděl výšku sedla 5633 m (str. 148) a podle něj se na východní straně průsmyku nacházela „špičatá skalnatá hora vysoká asi 6000 m“) a vstoupili do Tibetu. Číňané však už byli na jejich expedici upozorněni a mini-výpravu krátce po přechodu nepálsko-tibetských hranic zadrželi. Horolezci byli vězněni a vyšetřováni v Taklakótu (na dnešních mapách je uváděn pod jménem Burang/ Purang/ Pulan). Ubytování bylo hrozné. Samotný Taklakót je ve výšce 3800 - 3900 m, v cele bylo sice zamřížované, ale nezasklené okno a teplota nevystupovala nad nulu ani přes den (byl listopad a prosinec), k tomu špatná strava a průjmy.
Sám Sydney Wignall o tom říká: „V noci jsem se probudil, jak mi něco lezlo po obličeji. V tu chvíli si na mě strážný zamřížovaným okýnkem posvítil a já se díval do tváře podvyživené krysy.“ Začalo vyšetřování. Problémem byla svérázná logika vyšetřovatelů:



Osobním problémem Sydney Wignalla ovšem bylo, že původně měl v úmyslu skutečně vyzvídat, takže byl podezříván oprávněně. Psychický tlak vyšetřovatelů se stupňoval a Sydney Wignall se nakonec přiznal, že „provedl ozbrojenou invazi (…) a pokoušel se obsadit vrcholky nejvyšších hor, aby tam umístil radarová zařízení“ (str. 162). To věznitele zaujalo a chtěli se též pokusit o výstupy na vrcholky nejvyšších hor:

„To nebude tak snadné,“ podotkl jsem. „Everest měří více než 8800 metrů. Nemůžete si jen tak vyjít na vrchol. Kdo chce zdolat tuto nejvyšší horu, musí mít několikaletý horolezecký výcvik.“ Had o tom uvažoval a pak se obrátil Supa [přezdívka dalšího vyšetřovatele]. Jejich stranická porada trvala snad čtvrt hodiny. Had pak promluvil jménem celé komise. „Soudruh Mao říká, že nepotřebujeme žádnou imperialistickou propagandu, abychom dosáhli svých cílů. Tento Everest zdoláme taktickou aplikací filosofie stranického vůdce Mao Ce-tunga.“

Nakonec byli zatčení propuštěni, ale donuceni, aby v polovině prosince(!) přešli přes sedlo Urai Lekh (5207 m) zpátky do Nepálu. Měli štěstí a na cestě průsmykem je nechytla žádná bouře. Následoval ovšem ještě těžší a hlavně nebezpečnější sestup soutěskou řeky Sétí, což se v zimě dosud nikomu nepovedlo a domorodci to považovali za naprosto nemožné.
Čtení je to napínavé a zajímavé, i když možná s horolezectvím nemá zase tolik společného. Některé politické úvahy uvedené v knize jsou poněkud zjednodušené a je nutné brát je trochu s rezervou.
Překladatelských nebo redakčních chyb je v knize jen několik: šerpové (str. 43) by se snad jako jméno etnika mělo psát s velkým „Š“, předstíraná válka (str. 233), tj. období od 3. září 1939, kdy Velká Británie a Francie vyhlásily Německu válku do dubna 1940, se nazývá „podivná válka“, úchopy pro ruce a opěry pro nohy (str. 199) jsou chyty pro ruce a stupy pro nohy a roklinu Sétí (str. 164) by bylo asi lepší přeložit jako soutěsku.

Sydney Wignall: ŠPION NA STŘEŠE SVĚTA, z anglického originálu Spy on the Roof of the World přeložila Hana Vališová, odborná spolupráce dr. Jan Filipský, vydalo nakladatelství IŽ s.r.o., odpovědná redaktorka Milena Perglerová, vydání první, Praha 2001, náklad a doporučená cena neuvedeny (229,- Kč).

Poznámka pro zájemce o trek
: sedlo Urai Lekh (Lagna) je dostupné z Bajhangu, kde je letiště. Přístup je otevřenou zónou, ačkoli je nutný styčný důstojník. Cesta podél řeky Sétí se mění každým rokem a proto se doporučuje i zkušený provodce. Nepálské povolení stojí 10,- USD na týden.
Cesta ze západního Nepálu do Tibetu vede dnes přes Nara Lagna (4500/4580 m), tj. východněji než Urai Lekh z oblasti Humla. Individuální povolení se nevydávají a je možné uskutečnit jen trek ve skupině s licencovanou cestovní kanceláří (nepálské povolení 90,- USD za první týden, pak 15,- USD denně) nebo přes Nyalu Lekh (La, 4800 m), což stojí 700,- USD za deset dnů. Okruh kolem posvátné hory Kailáš stojí dalších cca 1000,- USD. Přístup z Indie přes sedlo Lipu Lekh je možný jen pro domorodé poutníky.

© František Vítek, 2002

Další recenze:



NahoruNa začátek stránky Počet přístupů na tuto stránku: 1548
(od 1. listopadu 2001)
Zpět na úvodní stránkuZpet