Přidávat do vody ze sněhu a ledu soli či nikoli?

Ve 24 e-mailových schránkách se 8. dubna objevil následující dotaz. Je stejně zajímavý jako odpovědi. Odborné vysvětlení je pro přehlednost až na konci.

----- Original Message -----

From: Ivan Rotman
To: Bořek Beneš; Jan Bloudek; Lucie Bloudková; MUDr. Ludmila Boublíková; Alena Čepelková; MUDr. Libor Chrastil; Vladimír Nosek; Jiří Novák; Igor Novák; MUDr. Petr Machold; MUDr. Igor Miko; MUDr. Marcel Sedlacko; pplk. MUDr. Milan Smilka; Stanislav Šilhán; Sylva Talla; Zdeněk Teplý; Petr Vanka; MUDr. Pavel Veselý, MUDr. Jana Voborníková; Slávek Vomáčko; Soňa Vomáčková; MUDr. Branislav Vopálenský; Roman Vrbka; Henryk Zajac;
Sent: Sunday, April 08, 2001 4:27 PM
Subject: Pití demineralizované vody

Vážení kolegové,
obracím se na Vás s žádostí o stanovisko k níže uvedenému problému, o kterém se zmiňuje ve svém dotazu pan Jan Doležal z MF DNES, tel. (02)2206 2344:
>Hezky den pane doktore, jsem Jan Dolezal z MF DNES/TEST a moc rad bych znal i zverejnil Vas nazor na dusledky piti demiralizovane a tedy hodne mekke vody (treba z ledovcu).
V našich publikacích, např. Učební texty pro instruktory horolezectví v kapitole 3.5 Výživa sportovce stále citujeme: „(…)Voda tvoří 70 % tělesné hmotnosti organismu. Nedostatek tekutin v potravě a nápojích snižuje výkonnost, zvyšuje viskozitu krve a riziko omrzlin. Při nízké vlhkosti vzduchu ve velehorských výškách nad 6000 m se ztráty tekutin zvyšují až na 7 litru denně. Ztráta tekutin ve výši 4 % tělesné hmotnosti (u 80 kg osoby je to 3,2 l) sníží pracovní kapacitu na 50 %.
Ve velehorských výškách je žízeň nespolehlivým ukazatelem skutečné potřeby tekutin a ztrát, které se projevují rychlým poklesem hmotnosti a sníženou tvorbou moče. Příjem tekutin musí být tak velký, aby tvorba moče dosáhla 1 – 1,5 l denně. Hodnocení množství moče lze nacvičit doma počítáním při močení, pro výškové tábory jsou však zpravidla, i z jiných důvodu, vhodné (nejlépe kalibrované) nádoby. Tmavší močové skvrny mohou být způsobeny nejen nedostatkem tekutin (zahuštění moče), ale i zbarvením některými přísadami v potravinách a léky, včetně vitamínu B–komplex. Příprava velkého množství tekutin (4 – 6 l) je ve výšce obtížná. Vodu získanou rozpouštěním sněhu a ledu je nutné obohacovat minerály (klasický je rozpis ve složení: natrium carbonicum anhydricum 0,052; kalium carbonicum anhydricum 0,073; calcium orthophosphoricum 0,235; natrium chloratum 0,5; magnesium sulfuricum 0,25; acidum tartaricum 0,75 gramu v jednom sáčku používaném na jeden litr vody. K zajištění větší chemické stálosti se doporučuje oddělit natrium chloratumacidum tartaricum).
Jako pravidlo pro příjem tekutin se udává: na 1 hodinu intenzívní tělesné zátěže 1 litr a na 1 hodinu extrémní fyzické zátěže navíc 2 litry vody. Potřeba vitamínu, zejména B, C a E je zvýšena. Ze stopových prvku je zvýšena zvláště spotřeba železa. Pro výživu ve velehorách platí tyto zásady:

Tyto požadavky splňují nejlépe elektrolytové nápoje a lyofilizované potraviny.“
Třetí vydání High Altitude Medicine and Physiology (Ward, Milledge, West) z roku 2000 uvádí v kapitole Výživa a funkce střeva „(…)doplňky jako vitamíny a minerály nejsou patrně nutné, pokud je přijímána vyvážená strava, s možnou výjimkou potřeby doplňování železa u menstruujících žen“.
Dotaz zní, zda na svých výpravách jste vodu obohacovali nějakými minerály, případně jaké zdravotní problémy byste přisoudili nedostatku minerálu?
Osobně se domnívám, že minerálu bude v potravinách (konzervách, lyofilizovaných, dehydrovaných), které si bereme do hor, poměrně dost a případný nedostatek ve vodě ze sněhu a ledu vyváží. Nejsou samozřejmě vyloučeny „extrémní“ případy a okolnosti, které by nutily jen k pití velkého množství vody chudé na minerály bez současného příjmu stravy, a tudíž ke vzniku „otravy vodou“.
Srdečně zdravím a předem děkuji za odpovědi

Ivan Rotman


Odpovědi zatím poskytli

Ahoj Ivane,
odpovídám na Tvůj dotaz takto: Nikdy jsem při akcích vodu neochucovala minerály a ani nemohu říci, že by se nějak projevil konkrétní nedostatek, o kterém bych věděla. Bez jakéhokoli jídla, tzn. pouze s neobohacenou vodou jsem však strávila maximálně tři dny. Jinak si myslím, že ostatní strava (kvalitní z hlediska výživy vhodné do hor) skutečné nedostatky dokáže vyvážit.
Měj se hezky,

Alena Čepelková


Zdravím Tě a připomínám: Krutá konstatování a doporučení odborníků k vodě jsou téměř nesplnitelná. Sdílím praxí i lékaři ověřený názor, že potřeba obohacovat vodu minerály není u akcí kratších než 60 dní souvislého pobytu nutná. Možná při extrémně dlouhých výpravách typu přechod Grónska bez podpory nebo podobné. A pokud v dnešní atmosféře marketingově generovaných obav pro civilizací psychicky postižené jedince, kteří musí všechno mít do „divočiny“ někdo cítí potřebu si „ominerálovat“ svou vodu, není problém pomocí dostupných komerčních přísad tak učinit. Zde více pozornosti zaslouží iontově zaměřené přípravky, které váhově i cenově skvěle nahradí ostatní „multi-super-something“ nápoje. Mazákům a těm co do přírody jezdí, stačí česnek, sůl a pivo. Při dlouhodobém používání ledovcové vody je důležitější ji čistit mechanicky usazováním nebo filtrací. Kdo by to nakonec pil! Osobně při aklimatizacích mám ověřen blahodárný účinek kombinace vitaminu C a kalcia v šumivých tabletách proti křečím z prudkých počátečních nástupů na začátku výprav, rozpouštěných ve trojnásobném ředění oproti návodu. Pokud se při delším pobytu použijí doporučované remineralizační směsi, nic se tím nezkazí. Důležitější jsou někdy dochucovadla.
Dobrou chuť!

Igor Novák


Ahoj Ivane!
Myslím si, že výše uvedený problém není potřeba nijak moc rozvádět a přidržel bych se toho, co píšeš na závěr.

  1. Nikdy jsme během expedic nedoplňovali vodu minerály eventuálně čímkoli jiným vzhledem k tomu, že se jednak dbalo na pestrost stravy a také byly kdykoli k dispozici multivitamínové a multiminerální doplňky (např. Supradyn).
  2. Důležitý je také jistě také ten fakt, že je v dnešní době konec s dlouhotrvajícími expedicemi (tím myslím měsíce) a doba, po kterou je člověk odkázáný na zdroje vody z ledovců eventuálně ledovcových říček, se dnes pohybuje ve většině případů kolem 3 - 4 týdnů.

Velmi zdravím a těším se na další spolupráci.
Ahoj

Roman Vrbka


Zdravím z Karlových Varů.
Myslím, že zkušenosti z alpských či tatranských výšek jsou zřejmé, jistě nikdo nepodceňuje ani zde riziko poruch iontového a vodního hospodářství. Jednodenní túra v Dolomitech při horku a silném slunci při doplňování pouhé vody - již může přinést problémy. Myslím, že zkušení s sebou vždy berou nějaké iontové směsi. Ale spíše půjde o příspěvek týkající se extremních výšek: naše skupina organizovala 2x výstup v Himalájích: Glacier Dom a Cho-Oyu.
V obou případech byl do výškových táborů dopraven asi ten nejjednodušší prostředek tj. Isostar. Myslím, že splňuje všechny požadavky na vyvážené obohacení vody - za předpokladu doporučeného dávkování. Je dle našeho soudu ideální pro krátké túry, pro dlouhý pobyt ve velké výšce je problém stereotypní chuť, takže si jeden typ přípravku brzy každý znechutí a jediné řešení je kombinovat to prostě s čaji nebo tekutinami jiných chutí. Vzhledem k dyspeptickým potížím ve výšce jde vůbec o kardinální problém - dostat do sebe alespoň minimální množství obohacené tekutiny. To je otázka vůle a disciplíny jedince. Takže určitě by iontové přípravky měly být různých chutí nebo dokonce různých výrobců - aby se nezprotivily stereotypní chutí. Isostar vyhovuje složením a vyrábí se ve více příchutích.
Před pitím čisté vody varuji.
Přidávám osobní zkušenost: věnuji se od r. 1973 intenzivně silniční cyklistice, absolvoval jsem obrovskou řadu maratónů a výletů 200 km a více za jeden den (můj denní rekord je 400 km za den v roce 1979), často při extremním vedru a třeba po alpských silnicích.
Trénovaný organismus toto zvládne i při doplňování kombinace: limonáda a slané jídlo, ačkoliv firemní iontové přípravky jsou samozřejmě nejlepší. Ale nikdy ne jen čistá voda, nikdy ne čistá voda a pouze cukry. Přijdou křeče, vyčerpání, „žaket“.
S pozdravem

Libor Chrastil


Zo svojich skúseností, okrem iných výstup na Sisha Pangmu 1998: Sám od roku 1989 (Pik. Lenina) neznásam pitie iontových nápojov odkedz som sa pozvracal po G 30. V Himalájach i vlani na Pamíri mi stacil caj a jedlo, v základnom tábore je neocenitelné pivo. Treba si ho tam doniest (1 dcl denne minimálne je jedinecný liek). Niekto znása aj iontové nápoje, ale doporucujem zriedené o 1/3 az o 1/2 oproti doporucenému riedeniu.
Zdraví

Milan Smilka, Ruzomberok


Ahoj Ivane,
hlásím se k tématu trochu z jiného úhlu pohledu. Chemie vnímá dvě vody tohoto druhu:

Z pohledu tvé otázky: jde-li o vodu ze sněhu, pak se jedna o mnoho parametrů, které je nutné vzít v úvahu: jen heslovitě - kde asi byla oblačnost vysrážena a jakou vrstvou vzduchu tedy s jakou kontaminací se destilka potkala, a čím tedy z hlediska kontaminace může být natažena. Proces oxidace je velmi složitý a tak s odvahou nelze prohlásit, ze se jedná o zcela čistou destilku, ale vždy se tam něco v analýze najde! V některých případech i kontaminace spady (třeba saharský písek zanesený hluboko do vnitrozemí, i Gobi posílá své pozdravy do Himaláje).
Z pohledu tvé otázky však lze s určitostí prohlásit, že určitý stupeň demineralizace nastane zhruba asi po týdnu až deseti dnech. Tu vyrovná určité množství minerálů, které přináší strava nebo nápoje. V případě delšího používání nosných součástek stravy - tedy čisté vody na úrovni destilované vody - vody , která se odpařila a vrátila se znovu do podoby pitiva, nastane v chemismu lidského těla minerální propad - a později kolaps, který začne dle výzkumu v organice, dělat paseku. Jde to velmi rychle - napadení slinivky, reakce prostaty, štítné žlázy apod., které podle našich výzkumů (rozvoj preparátů a organiky pro human. medicínu) v oblasti příkladně infúzí člověk či pacient nepociťuje. Lze to zjistit pouze z laborky, výtěrů a krve.
Podle doktořiny, která se zabývá praxí, příkladně od docenta Sekyry z Arktidy či Antarktidy, je to proces dlouhodobý a je jej nutné řešit průběžnou titrací používané vody, tzv. potravinovou s tím, že se řídí minerální hladina průběžně, ale také tím, že dehydrované potraviny jsou již minerály dimenzovány před použitím s minerální defic. nadstavbou. Rovněž toto se zde vyrábí pro potřeby právě polárníků. Vyrábí to sice bývalá Lachema Nera, ale je to vlastně naše fabrika. Najdeš to v případě instant TRANGO min. + apod. v případě nápojů. Budeš-li k tomu něco chtít, tak se vypravím do výzkumu a ještě něco dohledáme.

Zdeněk Teplý


Víte co pijete?

Látková přeměna vody, elektrolytů, minerálů, kyselin a bazí

U zdravého člověka zůstává složení i objem tělních tekutin pozoruhodně stálý navzdory velikým rozdílům v příjmu potravy i intenzitě činnosti. Mechanismy odpovědné za udržování této rovnováhy jsou v těsných vzájemných vztazích. Proto mnoho poruch představuje poruchy smíšené a příznaky nemusí být výrazné. Většinou se však projevují narušením mozkové činnosti (na podkladu změn objemu mozkových buněk - otok mozku) - od nepatrných změn nálady a osobnosti až po dráždivost, zmatenost, letargii, křeče, bezvědomí a smrt.
K pochopení problematiky se neobejdeme bez znalosti některých údajů o lidském těle. Množství veškeré tělesné vody u dospělého muže se pohybuje od 55 do 65 % tělesné hmotnosti, u žen o 10 % méně. Asi 2/3 vody se nachází v buňkách, 1/3 mimo buňky, z toho v krvi 1/4 veškeré mimobuněčné tekutiny. Množství vody je běžně regulováno kombinací faktorů, včetně mechanismů žízně (selhává ve vysokých horách a při vyčerpání), tvorby řady hormonů a včetně ledvin. K vodě přijaté potravou vytváří lidský organismus ještě dalších 200 - 300 ml vody denně látkovou přeměnou. Ztráty vody ledvinami jsou u zdravého nejméně 300 - 500 ml denně, ztráty ve vydechovaném vzduchu a kůží mimo pocení 650 - 850 ml denně u muže s hmotností 70 kg (ale také několik litrů ve vysokých horách). Také ztráty pocením se pohybují od zanedbatelných až k obrovským, stejně tak zažívacím ústrojí od nepatrných až k extrémním při průjmu a zvracení. A protože voda se nemůže přesunovat mezi tělesnými (nitrobuněčnými, mimobuněčnými, cévními) prostory a zevním prostředí sama, dochází současně ke ztrátám solí (elektrolytů, minerálů), které jsou ve vodě rozpuštěny. Klíčovou úlohu v regulaci množství vody v těle, přesněji množství mimobuněčné tekutiny, má sodík. Jeho množství je regulováno rovnováhou mezi příjmem v potravě a vylučováním ledvinami. Zdravé ledviny jsou schopné řídit vylučování či zadržování sodíku v širokém rozmezí, množství částečně se překrývajících regulačních mechanismů účinně zabraňují nebezpečným změnám bilance sodíku. Ledviny zadrží, co je třeba, a vyloučí, čeho je přebytek. Celkové množství sodíku řídí objem mimobuněčné tekutiny. Koncentrace sodíku v krvi odrážejí stav vodní rovnováhy a stupeň zahuštění tělních tekutin.
Náhrada ztrát tekutin vodou bez minerálních látek způsobí zředění mimobuněčné tekutiny, bude-li vyčerpána kapacita regulačních mechanismů udržujících koncentraci sodíku prostřednictvím ledvin (diluční hyponatrémie). Intoxikace vodou nastane, klesne-li osmolalita krevního séra na 240 mOsm nebo méně. V mimobuněčném prostoru i uvnitř mozkových buňkách se zvýší obsah vody - vznikne otok mozku (viz výše).
Uvedená informace, omezená na několik údajů a vodě a sodíku, naprosto nevyčerpává a neobjasňuje celou problematiku metabolismu vody a minerálů, zejména se zřetelem k tělesné zátěži v extrémních horských podmínkách. Je pouhým úvodem k již vzniklé diskusi a námětem ke komplexnějšímu a srozumitelnějšímu zpracování této kapitoly z horolezecké zdravovědy.

Za Lékařskou komisi Českého horolezeckého svazu a  Společnost horské medicíny MUDr. Ivan Rotman


NahoruNa začátek stránky Počet přístupů na tuto stránku: 1061
(od 1. listopadu 2001)
Zpět na úvodní stránkuzpet