Arco & Finale Ligure 2003

Koukám se tak jednou na nástěnku a vidím zprávu od Klárky:

No, říkám si, proč ne, na jihu může bejt super, a tak se počítá i se mnou.
Odjezd se o měsíc odložil díky důmyslnému plánování jedné nejmenované blondýny, ale co já vím, nikdo si nestěžoval.
První bylo v plánu Arco. Příjezd nad ránem neznamenal nic víc než pozdní vstávání. Po odbití jedenácté byli kupodivu už všichni na nohou a čistili si zuby. Říkám si, kurva, už první den, no a tak, aby to nevypadalo blbě, už si ty zuby taky čistím. Ještě fotku jako důkaz hygieny a už razíme za lezbou. Máme průvodce jen do jednoho sektoru, tak není co řešit. Pod nástupama připomínající nikoli vzdáleně Srbsko jsem trochu zaskočen místní klasifikací. Klárka se tvářila, jako by tu už byla, a taky že jo.
„To je jenom za 5b,“ pronesla, „dej si to na rozlez, Lumíre.“
Hmm, s opatrností pomalu lezu a kupodivu to jde. Dáme ještě 4 takový a ještě 3 za 6a a máme dost. 40° ve stínu a už vidím orosený pivo. S rychlostí, jakou jsem za mlada utíkal ze sámošky s ukradenou čokoládou, běžíme k autu. No, z piva se stal teplej humus, kterej už se nezměnil. Míra v roli řidiče nám ani moc nezávidí, usrkává teplou Coca Colu Light. Taky asi teplá dobrota… Dáváme sbohem Arcu a hurá do Finale.
Jak už je naším zvykem, dorazíme tam asi ve dvě ráno. Probudíme dva Čechy spící u cesty v kempu s prosbou, jestli neuhne, že projedeme. Se slovy „se vejde“ se vešel, jen mu přejel károšku. No, jeho smůla. Nakonec se z chlapců vyklubali kamarádi Kláry. U teplýho pivka kápli božskou. Jeli lízt do hor, ale prej byla mooc zima. Docela si pomohli, tady mouchy choděj pěšky kvůli teplu. Dáme ještě pár pivek a hurá na kutě. Asi v jedenáct vstáváme, vidíme už nějaké lezce na vápně nad kempem, tak hurá tam. Vedro jak v pr… dáváme asi šest cest 5c až 6a+ a hurá do moře. Prohlídka města pár fotek a zas v kempu. Klára udělala rizoto, takže se pořádně přežerem a ještě zbylo. Druhý den to samý. Večer se domlouváme na jiném sektoru s více dýlkama. Dáváme dohromady kdo s kým koukáme, do průvodce a tak. S Martinem jsme koupili ve Finale víno za 1,3 €, tak ho hned po tom otvíráme. Ale víno z toho neteče, nějakej humus, svině prodavač, říkáme si. No nezbylo než dopít ty piva, co jsou v autě. Ráno už mastíme na nástup. Já, Martin a Mikuláš jdeme do I.N.P.S., prej vyhlášené místní klasiky. Martin podle dohody tahá úseky za 6b a 6b+ a my ten zbytek. Štandy v dírách, nejty po metru, 300 metrů stěna. Je to super, až na to pojebaný vedro. Asi v půli stěny zapomeneme poslední láhev s vodou, nezbývá než mastit rychle nahoru. Cesta končí, nahoře si podáváme ruce a rychle k autu pro vodu. Od auta vidíme ještě Kláru s Mírou těsně pod vrcholem, jejich cesta byla delší. Čekáme na ně ve stínu za autem. Za chvilku jsou u nás a že jako taky super. Hurá do moře, potom musíme ještě do picošky na pizzu. V pizzerii jdeme postupně na záchod, jsou totiž lepší než ty v kempu. Potom ještě daruju majiteli plecháč Braníku, on to otočí kořalkou pro všechny. Kéž by to tak bylo i u nás…

Ráno vyrážíme na ty památky do Florencie. Trávíme tu noc a den. Je to nádherný město, nechápu, že sem někdo nechtěl jet. Za tu dobu se ale nedala celá ta nádhera projít, ale už odtud fakt musíme. Náš cíl: Arco. Dorazíme navečír. Stíháme ještě pětidýlku na plotnách u jezera, koupačku a hurá na kutě. Ráno tři cesty u parkoviště a už si to štrádujeme do Práglu. Dorazíme tam ve středu ráno, takže se domlouváme na účasti na schůzi. Ale to už je jiná pohádka…

© Libor Lumír Vyšata, 2003


NahoruNa začátek stránky Počet přístupů na tuto stránku: 184
(od 1. listopadu 2001)		 Zpět na úvodní stránkuzpet