Bergell 2007

12. - 19. července

Do oblasti Sciora a Badile jsme dorazili David, Pavla, já a Lukáš ve čtvrtek ráno. Řádně nevyspalí jsme zabalili potřebné i nepotřebné věci a začali stoupat na chatu Capanna Sciora 2118 m.n.m. Kopce byly zasněžené, přesně podle Čendových zpráv z výstupu na Cengalo a hřeben žehličky, kam vvylezli s Jindrou, Johnym a Tomášem asi o pět dnů dříve. Pizo Cengalo a Pizzo Badile se na nás usmívaly. Počasí se měnilo z polojasna na úplně jasno až na konec bylo hrozný vedro. U chaty nás vítal chatař a hned z kraje na nás spustil: "Kempink frrr botn" asi to znamenalo, že v kempu se musí přezouvat. Potvrdil nám to ještě zdůrazněním kam se boty dávají: "polica jjj". Pěkně jsme poděkovali a šli hledat onen hvězdičkový kemp, kde se přezouvá. Pod žehličkou jsme ho konečně našli, byl bez polic na boty zato s trochou ovčích bobků.

Ráno jsme vyrazili na hřeben žehličky, nádherné plotnové lezení ( maximálně za 5) s dobrým zajištěním nýty. Lezli jsme dvě dvojky: Lukáš a já, David a Pavla. Za tři a půl hodiny jsme byli na "vršku" a za nádherného počasí slanili dolů. Odpoledne jsme si šli prohlédnout nástup cesty Fuori Kante na Scioru Daforu.

Asi ve 3:30 byl budíček s následnou snídaní a již prošlápnutým nástupem do stěny. Obloha byla vymetená. Okolo šesté jsme začali stoupat první délky nádherného stěnového lezení (5) se třemi až čtyřmi nýty na lanovou délku. Následovaly tři délky koutovou spárou adršpašského typu (6-/6), kde nýtů bylo jen pár, s výlezem na hranu a následným přechodem do rozsekané spárky (6), do které jsem nemohl chvíli trefit. Cesta tu byla zajištěna zatlučenými skobami. Spárka končila výlezem přes téměř převislé lokroviště na ještě rozeklanější polici. Další délka už vedla při ostré hraně nejdříve za 6 potom za 7 a pak za 7+. Odtud pak ještě zbývala jedna těžší délka s kouskem převislé spáry (6+). Na vrchol už to bylo co by kamenem dohodil, přes plotny, věžičku a další plotny (4 - 5). Na vršku jsme s Lukášem počkali chvíli na Pavlu s Davidem a mohli jsme začít vesele sestupovat. Sestup jsme si pěkně užili. Bez bloudění ani ránu. Když David s Pavlou v deset v noci našli slanění po převislé sportovní cestě byli jsme zachráneni. Přesně o půlnoci jsem stáhnul poslední slanění a jako obvykle se jedna z lanexových sviní musela zaseknout. Nezbývalo než si ještě trochu zalézt za umělého osvětlení a zkusit ji stáhnout znovu. Následovala noční jízda po sněhu bez bobů do sutě a pak úprk pro věci pod stěnu a hurá do bivaku.

V neděli ráno, spíš dopoledne jsme se probrali opět do nádherného počasí. Po snídani a obědě zároveň jsme vyrazili směrem pod Pizo Badile hledat vyhlášený bivak Igora Kollera. Do bivaku jsme se doplazili pozdě odpoledne, shodili prasopsí batohy a pokračovali si prohlédnout nástup do stěny, vymyslet co polezeme. David s Pavlou šli nalehko, měli v plánu se vrátit zpátky pod žehličku, dorazit brzy ráno za námi a vylézt Paradise nebo vylézt na žehličku cestu Cuore del Ferro, kterou pak nakonec lezli. Podle jejich vyprávění to byla nádherná obtížná, sportovně zajištěná cesta o čtrnácti délkách, pětkové téměř bez nýtu, šestkové s jedním až dvěma nýty na délku a sedmové a těžší perfektně zajištěné. K úplnému nástupu jsme se pro nedostatek sil a času ten večer nedostali. Stačilo nám jen vyprávění Slováků o přecpaném Cassinovi a padajícím kamení.

Budíček asi ve 4:00 a obloha zase vymetená podobně jako moje hlava a myslím že i Lukášova, začaly náš nový den. S Lukášem jsme si vybrali nejlehčí možnou variantu jak se dostat na vrchol Pizo Badile, severní hranu. Opět nádherné čtyřkové lezení, někdy v davu, někdy téměř o samotě. Po poledni jsme dosáhli vrcholu, ale ten pravý orgáč nás ještě ten den čekal. Nevím z jakého důvodu a kdo rozhodnul, že neslaníme zpátky hranou, ale sejdeme do Itálie. Nejspíš já, Géčkokot veliký. Slaňování, sestupování a už jsme pod stěnou. Za hodinu jsme pak seběhli na chatu Rifugio Gianneti. Po oslavném pivu a těstovinách jsme se rozhodli, že půjdeme zpátky do Švýcar nonstop, idioti. Do Passa Porcellizza jsme dofuněli okolo šesté, sestup porcelánovým královstvím na zbytky ledovce zabral další hodinu a v osm už jsme nemohli. Naštěstí tu byla plechová bouda. Po podvečerní procházce pro vodu k ledovci už jsem nevěděl kdo jsem. Čaj, čaj, nutella marmeláda, tuňák, čaj, číňani a spát. Sežrali jsme tam co jsme mohli.

Bylo nebylo, další ráno. Krize je obvykle třetí den, ale my jsme ji úspěšně přechodili. Přes Passo Trubinasca vedly naše stopy k chatě Capanna Sasc Fura a přes sedlo Vial, domů do bivaku. Tady nastalo šťastné shledání s Pavlem a Davidou. Aby toho nebylo málo na druhý den jsme se domluvili na Another Day in Paradise. Jídlo, čaj, jídlo a znovu čaj, sr..í a spaní.

Ráno byla zase zk....ně jasná obloha. Snídaně a známý nástup pod stěnu Badile - nástupovou polici. Tady se zřejmě konalo mistrovství světa v nejrychlejším vylezení cesty Cassinovy. Snad patnáct, možná dvacet, dvojic se předbíhalo na nástupu. Před nás se naposlední chvíli nasádlili naštěstí jen dva Rakušáci, kteří nás na chvíli zašpuntovali. Potom co změnili styl z RP na RPK(Rukou po kruhu) už lezli jako fretky. Another Day in Paradise byla nejhezčí cesta co jsme lezli. Dva sedmové úseky, jeden na začátku a druhý uprostřed stěny, byly klíčové. Mezi nimi a nad nimi cesta vedla plotnami a zase plotnami s obrovskými krystaly. Nádhera. Jako obvykle jsme pro sestup zvolili tu horší variantu, slanění hranou. I když jsme ji s Lukášem o dva dny dřív lezli, slaňovací volanty zmizely. Lana Lanex Badile, nejen při posledním stahování, nezklamala a zakusovala se do chutné žuly kde mohla. A to byl konec, konečně.

Závěrem:

Sciora Dafora (3169 m) Švýcarsko, Val Bregaglia, Bergell, skupina Sciora

Cesta: Fuori Kante VII/VII+ (A0, A1) - přímá varianta, 20 délek, 800 m, H. Amacher, U. Sägesser, 10. 7. 1969

Sestup: Slaněním a přechodem po východním hřebeni přes věž Scioretta k dalšímu slanění podél cesty Noemi

Piz Badile (3308 m), Švýcarsko, Val Bregaglia, Bergell

Cesta:Another day in paradise VII-/VII - zkrácená verze, 15 délek, 650 m, 19. - 20. 7. 1991, B. Miller, K. Müller a H. Zgraggen

Sestup: Slaněním severního hřebene, slaněním cestou

Účastníci zájezdu: Pavla, David Fajtuna Fajt, Lukáš Kočičák Krejčí a Honza Géčko Gürtler

Honza Géčko Gürtler

NahoruNa začátek stránky Zpět na úvodní stránkuzpet