Na začátek stránky
Hofi si v Kalifornii nežije špatně. Má několik vozítek, z nichž jedno i jezdí, takže jsme se vozili jako američani. Yosemitské oudolí je vskutku ouchvatné. Něco takovýho jsem ještě neviděl, tak jsem koukal, abych viděl. Hofi už tam dřív byl, a tak fotil, abyste vy, co jste ještě neviděli, taky viděli. Začali jsme rozvážně s menšími vejstupky sportovního rázu. Samá spára, člověk si aspoň neprošoupe bříška a nemusí celé dny pauzírovat. Ověšen hromadou frendů si navíc připadá jako správný horolezec. Bylo sluníčko a super.
S El Capitanem jsme se ponejprv seznámili prostřednictvím seznamovací agentury "Never say dog", která působí pouze krátce (7 délek) daleko na východě, až za East Buttress, takže se ani nedá říct, že jsme se seznámili nějak důvěrně. Ovšem se sestupem jsme se, byť v noci, rychle skamarádili. V duchu Helenky Fibingerové ("když nemůžu, tak si přidám") jsme naběhli do klasiky "Steck Salathé" na Sentinel Rock (16 délek). To prý se dá stihnout za den. Rychlostní rekord jsme netrhli, ale se soumrakem jsme byli zpátky pod kopcem, obtisknuvše na vršku hnáty v písek. Na to, že tomu původně říkali (a někde dosud říkají) 5.9, docela kotel.
Odpočinkový den se nevyplatil, Hofi usnul v otevřeném stanu a pokousala ho veverka. Zajeli jsme se umejt do termálních pramenů a jako ze škatulky počali usilovat o El Capa cestou "Lurking Fear". Borci to taky lezou za den, jenže ti lezou za den leccos. Náš do puntíku splněný smělý plán byl zavěsit do začátku všechny špagáty, druhý den vyrazit za kurvopění s vozejkama proklatě nízko, romantický nocleh po 14. délce a další den zbylých 5 na vršek. Akorát ta romantika nic moc.
Další odpočinek jsme neriskovali a šli se radši pověsit do průvanu na Lost Arrow. Vzali jsme s sebou i Pepka, to kdyby něco. Jako umělá pomůcka se osvědčil, tak jsme ho za odměnu nechali přelanit. Jelikož sluníčko a super nepolevovalo, odnesli jsme spoustu krámů pod Half Dome a napluli do diretky SZ stěnou. Tam jsme si noční romantiku dopřáli nakonec dvakrát. Nahoře byl trochu vopich s báglem, ale zase pěkný lezení, poklepali jsme i kosu, ale na vršku bylo zase teplo. Navíc ty panorámata. Sestup je pěknej pochod, až by jeden pošel.
Hofi, jak známo, reprezentoval kdysi hotelovku v Podskalské na barmanské soutěži. Takže než jsme se vzpamatovali, nastal převratný den - Hofi musel zpátky do Frisca a vzal s sebou sluníčko i super. Po dvou dnech chcance začalo sněžit napřed nahoře, čtvrtý den i dole. Pauza v hnusu posloužila akorát k usušení a sbalení, pauza u Hofiho v Oaklandu k tréninku na "All you can eat" a následné návštěvě téhož. Pauza v New Yorku stála za pytel a to byla doufám moje poslední pauza, protože já chci žít non stop.
Mg
| Na začátek stránky |
Zpět na úvodní stránku |