Kde jsme byli

Kliknutím na jednotlivou expedici se otevře okno s popisem:

1966  Kavkaz	1981  Everest, Fanské hory, Alpy (P.Dru)	1991  Piz Buin, Wildspitze, Norsko (trek)	2001  Peru, Eiger
1967  Pamír (pik Lenina)	1982	1992  Ararat, Dachstein, Piz Palü, Wilder Kaiser, Makalu (trek)	2002  Grossglockner (+ Ajdam)
1970  Hindúkuš	1983  Pamír	1993  Džebel Tubkal (Maroko)	2003  Watzmann, Denali (Medvedova verze nebo Hofiho verze), Arco & Finale Ligure, Zbojanda, Pamiro-Alai, Wilder Kaiser
1971  Pamír	1984  Lhoce Šar, Dhaulágiri (západní stěna), Kavkaz	1994  Kongmaru (Ladák)	2004  Yosemity
1972  Olymp	1985  Dhaulágiri, Alpy (Mt. Maudit)	1995  Korsika, Borneo	2005  Korsika, Karakoram
1973  Kavkaz	1986  Dolomity (Marmolada)	1996  Aconcagua	2006  Mt.Blanc - pilíř Freney
1974	1987  Pamír, Ararat (zimní výstup)	1997  Hindúkúš, Hindúrádž
1975  Pamír, Ronti peak (Indie)	1988  Annapúrna, Dhaulágiri, Pamír (pik. Korženěvské), Fanské hory	1998  Piz Badile, Nándá Déví (trek), Kančendžunga (trek)
1976  Pamír, Makalu, Džabal Marra (Súdán), Fudžijama	1989  Chan Tengri, Fanské hory, Elbrus	1999  Dolomity (Marmolada a Tre Cime), Watzmann, Kaçkar Dagi
1977  Pamír, Bispen (Norsko), Ötztal aj.	1990  Annapúrna, Dachstein	2000  Aconcagua, Dolomity a Arco, Julské Alpy, Východní Alpy (Bernina a Piz Palü), Kavkaz
1978  Eiger, Piz Badile, Lyskamm, Kavkaz, Vysoké Tatry
1979  Trivor
1980  Chopicalqui

Stručný přehled výstupů do roku 1987

Do roku 1964 jsme jezdili stanovat do zimních Tater. Stanování bylo později zakázáno a tak jsme začali „hnít“ v chatách. Výběr nebyl velký - Popradské pleso, Sliezský dom, Zbojnická, Terryho a Brnčálova chata a tak jsme pomalu začali pošilhávat po zahraničních velehorách. Jednotlivci jezdili na Kavkaz již v období 1959 až 1964. V roce 1966 se uskutečnil náš prvý oddílový zájezd na Kavkaz, druhý 1973 a třetí 1978. Nakra-Tau, Bžeduch, pik Germogenova, Belaja Kaja, Dombaj Ulgen, Elbrus, Džan-Tugan, Kjukjurtlu - stručný průřez dosažených vrcholů. V polovině šedesátých let se nám otvírají brány ostatních evropských hor. Alpy ve Francii, Švýcarsku, Itálii, Rakousku. Naši členové navštívili Pyreneje, Julské Alpy, skupinu Olympu, lezli v horách Norska, za polárním kruhem na Lofotech, byli v Mexiku, Kanadě, ve Spojených státech.
Moderní a extrémní horolezectví pevně zakotvilo v našem oddíle - Karel Benedikt, Beránek, Milan Doubner, Kanyar, František Kolář, Mareš, Myslivec, Zdeněk Pacholík, Pšeničnikov, Svoboda, Jiří Šplíchal, Wichterle s chutí a elánem přelézají těžké cesty v Tatrách. Severní stěnu Kežmarského štítu, západní stěnu na Lomnických štít, cesty na Stredohrot, Širokou vežu, Javorové štíty, Bradavicu, Gerlach, Ganek, Vysokou, Mengušovské štíty. Začali jsme se prosazovat i v evropských velehorách – Grand Jorasses přes „Rubáš“ (Kanyar), další výstupy na Mytikas, nejvyšší vrchol Olympu (Milan Doubner - František Kolář), varianta Sollederovy cesty na Civettu (Karel Benedikt). Současně byly podniknuty i některé velmi pěkné, dnes už klasické výstupy v oblasti Mont Blancu, na Matterhorn, Dent Blanche, Lyskamm atd. (Kaynar, Josef Kubeš, D. Metelka aj.).
V roce 1967 byl účastníkem mezinárodní alpiniády na Pamíru K. Heřman a vystoupil na vrchol Leninova štítu (7127 m). Rok 1970 – první expedice horolezců našeho oddílu do asijských velehor – do Váchánského Hindúkuše. Čtyři úspěšné prvovýstupy na Pigiš I a Pigiš II (kolem 6400 m) a dva další nepojmenované vrcholy (5500 m). Zúčastnili se Zdeněk Filla, Václav Lachout a D. Metelka. Himálaj, největší a nejvyšší horský systém světa, jsme vyrazili dobývat v roce 1975. Ronti peak (asi 6050 m) byl však nad síly miniexpedice Václav Lachout, D. Metelka, Myslivec, Ivo K. Petřík a Vrbický. V roce 1976 jsme uspořádali též první expedici do Afriky na východosaharské pohoří Džabal Marra (přes 3000 m). Několik prvovýstupů se zdarem podniknuli Karel Benedikt, Zdeněk Filla, Aleš Jaluška, Pavel Rossman a Vladimír Adamovský. Na podzim téhož roku směřovala naše oddílová expedice do Japonska. Neměla vysoké horolezecké cíle, za to však zajímavé: například posvátnou Fudžijamu. A mezinárodního horolezeckého tábora na Pamíru se zúčastnil Ivo K. Petřík.
Za významnými sportovními akcemi, výstupy a podniky se vyskytovala ponejvíce jména: Karel Benedikt, Milan Doubner, Aleš Jaluška, Antonín Procházka, Jiří Šplíchal, Miroslav Stehlík, Pavel Šťastný a dalších neméně dobrých: Vladimír Adamovský, D. Matějíček, Pašek, J. Šírek. Lezení na písku nepatřilo v posledních letech v našem oddíle k silným stránkám. Bylo však neobyčejně povzneseno zásluhou především Antonína Procházky, Miroslava Stehlíka a Pavla Šťastného, kteří neustále rozšiřují svoje sbírky „céček“, nejobtížnějších pískovcových výstupů. Na jejich výkonech se výrazně projevuje pravidelný, kvalitní a dlouhodobý trénink.
Těžiště celoroční přípravy se přesouvá na zimní období do Vysokých Tater. K největším tuzemským podnikům patří bezesporu zimní přechod hlavního hřebene Vysokých Tater. V roce 1978 se jej zúčastnili Karel Benedikt, Antonín Procházka, Milan Matějíček, Jiří Šplíchal a Pavel Šťastný. V podpůrném družstvu Libor Balík a Helena Buriánová. Výborná organizace a spolupráce vrcholového s podpůrným družstvem byla zárukou vskutku hodnotného výkonu. Žel, po čtrnácti dnech (pouhé dva dny před plánovaným ukončením akce) muselo vrcholové družstvo pro zranění jednoho z lezců sestoupit. Po letech dokážeme opět vytvořit zimní výstupy: 1977: Prostredná Slavkovská veža - „Diagonální cesta“ (Jiří Šplíchal, Karel Benedikt, Pavel Šťastný); 1978: Rohový hrebeň - cesta „Za roh“ (Jiří Šplíchal). V roce 1977 se řada členů našeho oddílu zúčastnila zahraničních zájezdů. Družstvo Vladimír Adamovský - Karel Benedikt navštívilo dvě ledovcové oblasti v Rakousku: Ötztalské Alpy a Grossglockner a vápencové pohoří Wilder Kaisser. V oblasti Mont Blancu usilovali získat ledovcové ostruhy Milan Doubner s J. Šírkem, zatím však marně. Aleš Jaluška překvapil pěkným prvovýstupem na Bispen v Norsku a výstupy na Lofotských ostrovech. Výborně si počínali Miroslav Stehlík v Julských Alpách a Antonín Procházka s Jiřím Šplíchalem v rumunských horách.
Po úspěšném vykročení do roku 1978 zimním přechodem hlavního hřebene Vysokých Tater začínáme usilovně připravovat letní výcvikový tábor na Kavkaze. Odjíždí tam celkem 15 členů, čtyři další míří do Švýcarska. Bilancujeme-li rok 1978, vidíme za sebou hodnotné výkony a dobrý příslib do budoucna. Aleš Jaluška se vrací ze Švýcarska s překonáním proslulé severní stěny Eigeru a s prvním výstupem roku na Matterhorn. Dvojice Milan Doubner - Jiří Šplíchal nastřádala také plný batoh úspěchů - Piz Badile a direttissimu severní stěnou Lyskammu. A z Kavkazu přivezli naši vrcholové fotografie z Vie-Tau, Gumači, Džan-Tuganu, Čeget-Kary, Kjukjurtlu a z Elbrusu. Severní pilíř jižní stěny Kjukjurtlu byl překonán československými horolezci poprvé a samotný vrchol podruhé.
V roce 1979 se expedice do oblasti Hispar Mustagh v Karakoramu pokoušela zlézt Trivor (7720 m), který byl dostoupen dosud jen jednou, americkou výpravou v roce 1960. Po dlouhotrvajícím průzkumu se pokusili o prvovýstup z jihu. Technické obtíže na 4 km dlouhém žebru a s tím související nároky na množství materiálu a především nedostatek času však přinutily výpravu k ústupu a k pokusu o opakován americké cesty západním hřebenem. Týdenní sněžení definitivně zastavilo slibný postup. Přestože nebylo vlastního cíle dosaženo odvedli horolezci průkopnickou práci v málo známé velehorské oblasti.
V dubnu 1980 se podařil P. Šťastnému a K. Benediktovi hodnotný prvovýstup západním hřebenem na Thorongce (6483 m), nejvyšší vrchol poměrně málo známé skupiny Muktinath Himal, ležící na sever od masivu Annapúrny. Výstup byl proveden alpským stylem za osm dnů.
Cílem desetičlenné výpravy do Peru byly v roce 1980 velehorské oblasti Cordillera Blanca a Cordillera Huayhuash. Horolezci se rozdělili do dvou skupin. První z nich, ve které byl Igor Novák, se podařilo poprvé zopakovat americkou cestu severovýchodním hřebenem na Chopicalqui (6385 m). Na rozdíl od prvovýstupu z roku 1969 však byl průstup ledovým hřebenem extrémní obtížnosti proveden alpským stylem se čtyřmi bivaky.
V překrásných a dosud málo známých Fanských horách působily v roce 1981 dvě výpravy – pohoří je charakteristické rozsáhlými skalními stěnami s relativní výškou až 1500 m. Výsledkem náporu našich horolezců byly první československý výstup na pětitisícové štíty a několik vynikajících prvovýstupů, z nichž nejvýznamnějších byl průstup SZ stěnou Čapdary (5157 m) a Z stěnou Bodchony (5304 m). Na přelomu června a července 1981 se konala v rámci 7. všenárodní mongolské spartakiády horolezecká expedice do Mongolského Altaje, které se účastnilo 14 Čechoslováků. Za nejvýznamnější se považuje prvovýstup západní stěnou na Štít mongolsko-čs. přátelství (asi 4200 m, V. stupeň obtížnosti). Všichni, včetně našeho kamaráda Ivo K. Petříka, vystoupili na nejvyšší horu Mongolska Kijtyn (4356 m). 
V rámci zimní alpiniády pořádané tureckou horolezeckou federací počátkem roku 1987 vystoupil za krutých zimných podmínek jediný čs. účastník P. Schnabl na nejvyšší horu Turecka Ararat (5156 m). Byl to teprve 2. zimní výstup na legendární vyhaslý vulkán.

© Karel Benedikt, 1979.

Původní text převzatý z publikace STO LET VYŠEHRADSKÉ TĚLOCHOVY, kterou vydala tělovýchovná jednota Slavoj Vyšehrad v roce 1979 byl redakčně mírně upraven, zkrácen a doplněn o informace Jana Kándla a Josefa Lorence z Ročenek Lidé a země 1979 - 1990.

Na začátek stránky

Počet přístupů na tuto stránku: 2227 (od 1. listopadu 2001)

Zpět na úvodní stránku