Lezení na Korsice – Rulíci - jaro 2005

Během doby našeho fungování na Korsice jsme navštívili de facto šest lezeckých oblastí:

První z nich (na jihu Korsiky) byla Roccapina. Z lezeckého hlediska se nejedná o moc zajímavou lokalitu (ani není uvedena v prakticky jediném u nás dostupném průvodci z coronn.com), nicméně lezení je tady kousek od pláže, která je mimochodem moc pěkná a jako většinou na Korsice tu bylo i málo lidí. Hlavní lezení je na pravé straně od pláže směrem k „Rocher du Lion“, kde na jednu „věž“ o výšce cca 30 m vede něco kolem 15 cest obtížnosti tak od 5c do 7a. Jedná o přímo ukázkovou korsickou žulu fantastických tvarů, takže to byl příjemný rozjezd. Na levé straně od pláže je taky pár cest, a to v místní „skalní ZOO“ – minimálně to určitě stojí za vidění. Spaní je tady super přímo na pláži (nad parkovištěm odbočit po cestě vlevo). Prý je asi ve 2/3 vzdálenosti od silnice k pláži kemp, ale nějak jsme si ho pro jistotu vůbec nevšimli (řidiči s ohledem na stav cesty pochopí asi proč).

Jako druhou oblast jsme obšťastnili údolí la Restonica kousek od Corte, kde jsou přímo u silnice tři větší sektory. Pěkné lezení na stěnkách od 10 do 40m libovolných obtížností, kde se mj. taky najde ona zmiňovaná bizardně tvarovaná korsická žula. (V porovnání s les Calanche to je ale slabý odvárek – nic méně tam se už lozit nesní (rezervace), tak jsme tam pak jenom mohli smutně koukat na rezavějící skoby a nejty). Spaní je tady možné asi jenom v kempu (cca v polovině údolí), resp. jsme tedy alespoň po cestě na žádné použitelné plácky nenarazili.

Z údolí Restonica jsme po doporučení Rakušáků vyrazili k jezeru Capitello a jako cíl si zvolili kopec Ponte des 7 Lacs (cca 2100 m.n.m.) tyčící se přímo nad jezerem (výchozí bod je z konce la Restonica). Byl tam s ohledem na vedro sice dost brutální nástup (skoro dvě hodiny), ale určitě to stálo za to. Lezli jsme cestu Symphonie d’Automne (6b, 6 lezeckých dýlek), která nás úplně nadchla. Hned po nástupu (po laně v převisech nad vodou) začalo krásný lezení po perfektní žule. První délka koutem, pak dvě stěnového lezení a tři dýlky ploten. Sestup byl taky v pohodě (cca ¾ h.) a kupodivu jsme to dali za lepší čas, než byl udávaný v průvodci :o)

Další oblastičkou byla stěna na oblázkové pláži v Portu, resp. na pláži de Bussaglia. Je to spíš jenom takové zpestření mezi koupáním, ale sranda je tam taky. Tamější žula je od neustálého působení mořské vlhkosti kapku poznamenána, takže drobet „solí“ a na místní poměry trochu klouže – nicméně je asi jako jediná lezecká oblast opravdu přímo u moře, tak se myslím rádo přimhouří oko. Výška cest je kolem 20m, obtížnost od 5a do 6c. Specialitkou je, že nejspíš místní (asi nudisti, jak je psáno v průvodci) odšroubovali skoro u všech cest první a někdy druhý nejty, takže to byla občas docela sranda – ale dopad do malých oblázků je výsostní, takže v pohodě (moc nechápu, proč jim tam to lezení vadí – taky jsme to s těmi plavkami rozhodně nepřeháněli…:). Spaní v pohodě přímo na pláži (kemp nad pláží nefungoval, tak nám snad asi ani nikdo kromě vyhození ani nic udělat nemohl).

Závěrem jsme se přesunuli do Bavelly – to je myslím (asi dříve spolu s les Calanches) Korsická Mekka lezení. Výchozí místo je z Col de Bavella, kde se kousek od silnice nachází spousta stěn a věžiček, kde je vynejtováno mraky cest obtížnosti od 3 do nevidim (nejčastěji tak kolem 6a-6c). Podle průvodce jsme se vyjma několika málo sektorů nějak moc nezorientovali, protože jednotlivých lezeckých sektorů rychle přibývá a orientace je pak složitější. Nicméně myslím, že jako na většině skalkařských lokalitách na Korsice není průvodec ani moc potřeba. Výška stěn je tu od 15 do 50m a rovněž se tu najde spousta oněch typicky korsických žulových útvarů. Určitě se vyplatí se nezaseknout hned u prvního sektoru a vydrápat se výše – jednak je tam méně lidí a jednak asi i lepší lezení.

Od sedla směrem na Solenzaru jsme v našem průvodci dohledali několik vícedélkových túr (na Punta di u Corbu, Teghie Lisce, Punta Lunarda a Orgui di u San Petru) – ale asi se tam bude lozit skoro všude. Zvolili jsme cestu „Le Dos d’Éléphant“ na Punta di Corbu (6c, 280m). Nástup nás trochu potrápil, protože jsme netrefili tu správnou odbočku a nejprve jsme dorazili pod Teghie Lisce (na což jsme ale zrovna sebou neměli průvodce) a po útrpném sestupu zpět do kaskád jsme ji trapně netrefili ani podruhé a skoro jsme pak při tom nástupu vypustili duši. Takže správný nástup známe až ze sestupu (který jsme už kupodivu trefili). Jde se od silnice kaskádami potoka du Polischellu (nebo pohodlně po cestičce po LEVÉ straně (ve směru výstupu)) proti proudu a před 13. kaskádou (identifikováno podle fotky z „červeného“ turistického průvodce od Klause Wolfspergera) odbočit po ne úplně zřetelné cestičce obcházející kaskádu stěnou po pravé straně (označeno mužíkem – orientace zase ve směru cesty, tzn. proti proudu). Pak neobcházet kaskádu, ale frčet po mužíkách nahoru přímo k úpatí Punty di Corbu. Vlastní lezení bylo přímo výsostní. První délka rajbas, pak sokolíky, převísky (postupně traverz ze stěny na hranu) a poté nějakých pět délek téměř neskutečnými plotnami. Nikdy bych nevěřil, co se na té žule dá ustát – lezečky dostali sice dost na frak, ale byla to naprostá bomba. Jenom ale vřele doporučuji mít dvojče, protože nám při slaňování šedesátka lano jaksi pravidelně ze štandu na štand nestačilo, takže jsme to měli o něco dobrodružnější, ale zato o hodně pomalejší, z čehož jsme na sluníčku ve 30° t.č. už bez vody byli absolutně nadšeni. Co se týče průvodce – jednotlivé délky nám (klasifikačně) moc neseděli, takže je možné, že jsme lezli nějakou cestu vedle. Nicméně charakter lezení je tam podobný, takže je to asi celkem jedno. Vřele doporučuji, protože takovej matroš se asi hned tak někde nepotká (a není snad lepší požitek než tancovat na plotně tak za 6b nad převisem pět metrů nad posledním jištěním – to je pak teprve ten pravej požitek z lezení! ;-)

Míst na spaní je směrem z Bavelly na Solenzaru dost, my jsme spali na spodním parkovišti u nástupu na kaskády du Pollischelu. Jako obecně na Korsice by stany asi neklaply, ale pod širákem se spát dá snad bez většího rizika skoro všude...

Pokud by měl někdo zájem shlédnou více jak lezeckých, tak nelezeckých fotek z našeho působení na L‘ile de Beauté plus ještě nějaký ten pokec, stačí kliknout sem:

Na začátek stránky

Zpět na úvodní stránku