Na začátek stránky(od 1. listopadu 2001)
1961
30. srpna - 2. září Radovan Kuchař - Zdeno Zibrín
1968
4. srpna - 8. srpna Harry Rost (Německo) - Oldřich Gult
1971
5. - 7. září Jaromír Soldán (+1976) - Václav Širl
5. - 8. září Igor Novák - Karel Procházka
6. - 10. září Jiří Pechouš (+1978) - František Půlpán
1975
9. - 11. srpen Tomáš Gross (+1990?) - Natacha Gallová (Švýcarsko)
1976
19. února - 5. března Petr Gříbek (+1988) - Leoš Horka (+1988) - Jan Martínek - Milan Motyčka - Martin Novák - Vladimír Starčala (Harrer nesprávně uvádí Ladislav). Výstup proběhl v expedičním stylu. Martin Novák byl po dosažení vrcholu při sestupu (silné omrzliny, následný pád) zachráněn vrtulníkem ze západní stěny. Čtvrtý výstup Japonskou cestou.
3. - 9. srpna Petr Bednařík - Pavel Ševčík (Brno) a Pavel Cicvárek - Jindřich Sochor (Turnov), třetí výstup (první letní) Harlinovou direttissimou. Při sestupu se s Brňáky utrhla lavina a zastavili se až 200 metrech. Do tábora pod severní stěnou prý došli „dost orvaní“.
4. - 29. srpna Jiří Šmíd (+2001) - Sylva Kysilková - Petr Plachecký - Josef Rybička. Prvovýstup Československou direttissimou VI+ A4e (probíhá západně od Japonské direttissimy).
1977
6. - 23. března Leopold Páleníček - Jiří Pechouš - Karel Procházka - František Půlpán. Pokus o novou cestu mezi Harlinovou a Heckmairovou cestou - ideální direttissimu. Sestup 22. března kvůli počasí.
1978
17. - 21. ledna Jiří Beneš (+1983) - Jan Krch. Druhý výstup (první zimní, první československý zimní) Severním pilířem Skotskou cestou.
16. - 26. ledna a
7. - 27. února Jiří Šmíd - Miroslav Šmíd (+1993) - Josef Rybička - Jaroslav Flejberk, československá cesta levou částí stěny (mezi Harlinovou cestou zprava a Skotskou cestou zleva) VI- A4. Sestup vrtulníkem.
7. března - 3. května Jiří Pechouš - Jiří Šlégl - Dieter Smejkal - Heint Skopec - Viktor Jarolím a MUDr. Petr Jirko. Pokus o výstup ideální direttissimu (Harrer nesprávně uvádí jako pokus o opakování Harlinovy cesty). MUDr. P. Jirko se po prvních dnech vrátil domů (zápal plic) 24. dubna. D. Smejkal byl zachráněn vrtulníkem z Druhého ledového pole s těžkými omrzlinami. 29. dubna se po přetržení lana na Mouchou (vpravo nad Pavoukem) zřítili J. Pechouš a J. Šlégl. V. Jarolím a H. Skopec se po namáhavém sestupu dostali na Kleine Scheidegg.
Pro cizince naprosto nepochopitelné, ale expedice měla problémy s prodloužením tzv. výjezdních doložek, které platily jen do 15. dubna. („Prodloužení doložek není tak snadnou záležitostí, jak jsme předpokládali“).
15. - 18. července Aleš Jaluška, Bogan, Standa a Slávek
1982
Jiří Novák, O. Seifer, Stanislav Šilhán, S zářez, VIII-, A3, 2. výstup
R. Teissler, Zboja, Ženevský pilíř
1983
20. března - 2. dubna Pavel Pochylý (+2000) vylezl absolutní direttissimu Eigeru při sólovém prvovýstup výstupu tzv. Pochylého cestu. Cesta není totožná ani s Harlinovou, ani s Japonskou „direttissimou“ (leží mezi nimi): nástup nalevo od Prvního pilíře, přes První a Druhé ledové pole přímou linií k Pavouku, dále přímo na vrchol.
1985
10. - 27. března Jiří Šmíd (Švýcarsko) - Michal Pitelka (Švýcarsko?) - Čestmír Lukeš
(Švýcarsko), nová cesta „Na paměť Toni Hiebelera“.
1988
6. - 11. srpna Michal a Miroslav Coubalovi (Harrer uvádí státní příslušnost Švýcarsko), nová cesta „Žlutý anděl“ v západní části stěny nalevo od Severního zářezu 7+/8-. V roce 1988 existovalo v severní stěně Eigeru 21 cest (včetně variant).
1990?
Jiří Cílek - Libor Hroza, druhé přelezení Pavoukovy cesty.
Bohužel přehled československých resp. českých výstupů v devadesátých letech úplně chybí.
2001
15. - 17. srpna Jiří Juzek Vonka - Martin Magnusek Klonfar - Adam Ajdam Buble (+2002) (Horolezecký klub Vyšehrad).
© František Vítek, červen 2002
| Na začátek stránky |
Počet přístupů na tuto stránku: 1241 (od 1. listopadu 2001) |
Zpět na úvodní stránku |